Článek
Vzpomenete si ještě na jména tehdejších spoluhráčů ze svého bývalého působení v Dukle?
Když jsem tady v minulosti hrával, byli v Liberci třeba Dalibor Polák, Petr Konečný, Roman Vodvárka, Láďa Kolář. A další si hned nevybavuji, mám krátkou paměť.(úsměv).
Co vaše zahraniční angažmá?
Z Liberce jsem šel na čtyři roky do Polska. Působil jsem v klubu Nysa a pak ve Wroclavi. Na rok jsem se vrátil do české extraligy, konkrétně do Kladna, a odtud jsem zamířil do Rakouska. Hrál jsem za tým Aich-Dob z městečka, ležícího na rakousko-slovinských hranicích. Strávil jsem tam čtyři sezóny. Škoda, že jsem nevydržel ještě déle. Organizace klubu, prostředí - všechno klapalo na jedničku.
Jak hodnotíte svou reprezentační kariéru?
Byl jsem na třech mistrovstvích Evropy a jednou na světovém šampionátu v Japonsku, kdy nás vedl Miroslav Nekola, otec mého současného libereckého trenéra Michala Nekoly.
Z ciziny jste se přesunul do Benátek nad Jizerou. Jaké to bylo období?
Přišel jsem po postupu týmu do extraligy. A pořád jsme se zlepšovali. V Benátkách ale nebyl žádný cíl, i když jsme loni skončili pátí - paradoxně před Libercem!
Proč jste se nyní rozhodl k přestupu do Dukly?
Nemusím nikam jezdit, protože v Liberci jsem doma. S vedením klubu jsem se dohodl, že by post nahrávače nemusel stát jenom na mě jako v Benátkách, ale budu se snažit pomoci mladému nahrávači. Je to Demar mladší, syn mého bývalého spoluhráče. O čas na hřišti se podělíme a myslím, že ve svém věku to ještě vydržím.
Co vás drží u špičkového volejbalu?
Chcete slyšet pravdu? Extraligu hraju vysloveně pro peníze a věřte mi, že to říkám naprosto vážně. Je to moje práce a každé ráno se přemlouvám, abych šel na trénink, jako někdo chodí do továrny. Vím, že spousta trenérů takové řeči, co vedu, nesnáší, ale já se za to nestydím.
Takže vám ani nebude záležet na výsledku Dukly v sezóně?
Tak to zase ne. Chceme být lepší, než loni, kdy hrál Liberec tragicky. Letos máme ambice a moje přání je, abychom se dostali do nejlepší čtyřky a bojovali v extralize o medaili. Ještě nemám žádný titul z domova ani z ciziny, ale jen „vybronzovaný“ pokoj, jak by řekl bývalý hráč Standa Pochop. Těch třetích míst bylo hodně.
Další plány?
Doklepu poslední smlouvu a s volejbalem skončím. Asi tak to vidím, o trenéřině neuvažuji.
