Článek
„Když nám nabitou sezónu přerušila exhibice All Star Game, dopřál jsem si pauzu a vyrazil za přáteli do Miami. Přijel tam i kamarád ze Srbska, udělali jsme si takovou mini dovolenou. Po návratu do Washingtonu jsem cítil větší chuť na basket a věřil jsem, že přestávka celému mužstvu vlila energii do žil. Poslední výsledky tomu ale nenasvědčují, ani já se po té týdenní pauze v žádném utkání netrefil. Věřím ale, že se brzy vše v dobré obrátí.
Vždyť jsem během února zažil i několik hodně povedených zápasů a vylepšil si rekordní bilanci nejen v bodech, ale i doskocích či blocích.
Zejména duely s Detroitem a Utahem mi útočně vyšly. Nastupoval jsem z lavičky, ale měl dost času, abych předvedl, co ve mně je.
Prosazoval jsem se především díky zakončení rychlého protiútoku a také po útočných doskocích.
Vím ale, že Češi, kteří přede mnou hráli NBA, mají svá maxima výrazně vyšší. Našel jsem si, že Zídek dal jednadvacet bodů, Welsch ještě o tři víc. A na rovinu říkám, že by bylo pěkné je překonat, ale není to mým cílem. Spíš se snažím odvést co nejvíc práce pro mužstvo.
Zažívám tu docela problémy s fauly, i když proti evropským pravidlům zde mohu udělat o jeden víc.
Byl jsem zvyklý, především na útočném doskoku, natahovat se pro míč i přes bránícího hráče. To je ale v NBA často posuzováno jako faul. Hodně mi tady sudí pískají jako osobní chybu taky způsob vypomáhání při řešení clon, musím ta odlišná posouzení některých zákroků rychle vstřebat.
Na televizní přenos Utkání hvězd z Orlanda jsem nekoukal, doma jsem si pak ale pouštěl různé sestřihy a bavil se tím, co hráči předváděli.
Podrobně jsem sledoval především Slam Dunk Contest, tedy soutěž ve smečování, a souhlasím s verdiktem poroty, vítěz Jeremy Evans ze Sacramenta ukázal ze všech soutěžících největší show.
Bylo neuvěřitelné, jak při každém pokusu dokázal vymyslet zase něco nového, neokoukaného. Všichni o mně vědí, že pro smeče mám slabost, jsou zřejmě mojí nejsilnější basketbalovou zbraní a rád bych se té prestižní soutěže už třeba za rok zúčastnil."
