Článek
Co vás zlákalo k návratu do českého basketbalu?
Dvanáct let jsem byl v různých klubech jako cizinec, teď už mě to táhlo domů. To byla ta osobní stránka. A ze sportovního pohledu se Nymburk za několik posledních sezón stal respektovaným klubem v Evropě, má ambice jít ještě o krok výš a já bych u toho rád byl.
Evropský basketbal důvěrně znáte, má podle vás Nymburk na to, aby se prosadil do Euroligy a byl v ní rovnocenným soupeřem elitních klubů?
Vloni byl krůček od postupu, letos zůstal v semifinále. Ambice má, hraje v Eurocupu, i když ti stálí účastníci Euroligy jsou ještě o něco výš. Ale kde je chuť a motivace, tam se to může podařit.
Je to pro vás definitivní návrat domů?
Nikdy neříkej nikdy, ale je mi 32 let, a když jsem tu podepsal na dva roky, nemám vidinu, že bych chtěl jít hrát ještě někam jinam.
Naposledy jste působil v belgickém Charleroi, proč jste klub opustil?
V létě mi oznámili, že kvůli zhoršení ekonomické situace už nemají zájem, abych pokračoval. Pak změnili názor, ale za jiných podmínek, tak jsme hledali kompromis, jenže nenašli jsme společnou řeč. Buď jsem se mohl soudit, nebo jít jinam. A naskytla se šance hrát za Nymburk.
Jak jste se tedy v posledních týdnech po úspěšném reprezentačním bloku připravoval?
Byl jsem doma v Málaze, chystal jsem se individuálně. Po cestování s reprezentací jsem se zaměřil na fyzičku, posilovnu a běhání. Kontakt s týmem mi za poslední měsíc chybí, snad se do toho dostanu.
Termín „doma“ používáte pro Málagu i Česko. Kde jste tedy opravdu doma?
Základnu máme v Málaze, kde jsme trvale usazení, ale doma jsem v Čechách. Narodil jsem se tu, vyrůstal a znám tady spoustu kluků, bývalých i současných spoluhráčů. Takže to beru opravdu jako návrat domů.
Hodně cestování váš čeká i s Nymburkem, který má program dost nabitý. Jste na to připraven?
Za svoji kariéru už jsem se nacestoval dost, ale tohle bude něco jiného. Podobný zápasový program jsem zažil jen v NBA, ale tam jsme létali soukromými letadly. Tak jsem zvědavý, jak to budu zvládat.
