Článek
Vícha v roli kouče přivedl reprezentaci k jedinému cennému kovu z olympijských her, stříbru z Mnichova 1972. U národního týmu působil jako trenér celkem ve třech obdobích, v letech1970-78, 1982-85 a 1989-91, pracoval jako první český kouč i v bundeslize, kde úspěšně vedl Grosswaldstadt.
Unikátního setkání se svými svěřenci z Mnichova, jejichž úspěch byl připomenut v rámci Novoročního poháru v Brně, se kvůli vážnému zdravotnímu stavu ale už nemohl zúčastnit. „Chyběl nám tam a zpráva o jeho odchodu mě opravdu zarmoutila. Zažil jsem ho v národním dresu jako spoluhráče i jako trenéra a za jeho přístup ke sportu i životu jsem si ho, stejně jako všichni okolo, hluboce vážil," reagoval na zprávu o Víchově skonu František Brůna, který s ním jako spoluhráč získal bronzové medaile na MS 1964 a už v roli Víchova svěřence byl i u zisku olympijského stříbra.
Další úspěchy Jiřího Víchy jsou pevně spojené s Duklou Praha, v jejíž brance zažil i triumf v PMEZ v roce 1963, což tak krásně popsal Ota Pavel v povídce Plná bedna šampaňského. O 21 let později pak přivedl Vícha už jako trenér Duklu k vítězství ve stejné soutěži.
„Jiří Vícha je nesmazatelně podepsán pod největšími mezinárodními úspěchy našeho sportu. Nikdy nepřestal sledovat aktuální dění v házené a jeho smrt se nás všech nesmírně dotýká," přiznal šéf Českého svazu házené Jaroslav Chvalný.
