Článek
Když se po Vánocích Kolocová na tři týdny vrátila do Česka, její parťačka v Kapském Městě neprožila zrovna příjemný vstup do nového roku. Za okny totiž viděla vydatný požár.
„Bydleli jsme hned vedle Národního parku u Stolové hory, už tam nebyli žádní sousedi, jen zeleň, která hořela. Zažila jsem to poprvé a nic příjemného, naštěstí to brzy z helikoptér uhasili,“ popisuje Sluková nepříjemné chvíle.
Kolocovou zase v pokoji vyděsil jeden z místních zvířecích obyvatel. „Do té doby jsem nevěděla, že mám fóbii z pavouků, než jsem v pokoji objevila jednoho většího. Musel přijít Simon a chytit ho,“ vděčí za pomoc rakouskému trenérovi české dvojice Simonu Nauschovi.
Trpí na rýmičku i kašlíček
Nic z toho však pátému páru z olympijského Londýna přípravu nezkomplikovalo, až pak návrat do promrzlé domoviny. „To je velká nepříjemnost, ten skok byl skoro čtyřicetistupňový a já docela trpím na různé rýmičky a kašlíčky,“ usmívá se Kolocová.
Zavděk tak teď musejí vzít kryté hale. „Ven se dá jít tak od patnácti stupňů, aby si člověk mohl vzít něco na sebe, v čem se dá trénovat, takže maximálně legíny a dlouhý rukáv, určitě ne tři vrstvy a mikinu,“ vysvětlují plážové volejbalistky. Přesto se na návrat domů těšily. „Jsme rodinné typy, stýskalo se nám, pořád se rády vracíme,“ ujišťuje Kolocová.
Začnou v neoblíbené Číně
Dlouho se ale doma neohřejí, dá-li se to tak při současných teplotách vůbec říct. Zanedlouho zamíří na závěrečnou přípravu do Los Angeles a pak už přijdou první turnaje sezóny v Číně.
„Tam moc rády nejezdíme, je to tam složitější s komunikací, ale o to víc se můžeme soustředit na svoji hru. Možná i proto se nám tam většinou daří,“ shodují se čtyřiadvacetileté hráčky, které si jako cíl vytkly konečně prolomit brány semifinále na velkých turnajích. Ideálně pak na červencovém mistrovství světa ve Starých Jablonkách v Polsku.
