Rubriky:

Míčové sporty

Welsch s Bartoněm mají před šampionátem basketbalisty pod palcem

28. srpna 2013 10:30 - Praha

Hráli společně na ME basketbalistů už před čtrnácti lety. Tehdy jako talentovaní mladíci táhli Luboš Bartoň a Jiří Welsch tým za senzačním postupem ze skupiny. Na letošní šampionát do Slovinska už vyrážejí v roli těch, kteří mají národnímu týmu dodat hlavně zkušenosti.

 

Jan Handrejch, Právo

„Teď máme s Jirkou tým pod palcem," směje se Bartoň, jemuž připadla úloha kapitána. „Jsme sice s Lubošem ve výběru nejstarší, ale není to o tom, že bychom právě my měli mužstvo nějak dirigovat. Spíš si musíme najít způsob, jak mu prospět," říká daleko vážněji Welsch.

Ani jeden se necítí v pozici sportovních důchodců. „Byla by chyba, kdybychom se snažili hrát nějak profesorsky," uvědomuje si Welsch. „Základem všeho je, že na to pořád fyzicky máme a věkový rozdíl nikdo neřeší, Taky si musíme hrábnout," doplňuje Bartoň.

Silnější nároďák nepamatuje

„Určitá hierarchie v mužstvu pořád existuje, parta ale funguje naprosto perfektně, i když většina kluků je o deset a víc let mladší než my dva," uvažuje Bartoň, který nepamatuje, že by se někdy sešel takhle silný národní tým. „Přece jen ale některým mladým hráčům, kteří by měli reprezentaci táhnout v budoucnu, ještě chybějí výraznější zkušenosti," připouští Welsch.

Kariéra obou vedla různými cestami, v minulosti proti sobě stáli i jako soupeři ve španělské lize. Welsch, který hrál také NBA, se už vrátil domů a slavil s Nymburkem mistrovský titul. „Nemám si na co stěžovat, určitě dodržím ještě rok trvající smlouvu," říká hráč, jenž se hodně těší na šampionát i proto, že prožil tři basketbalové roky v Lublani. „Slovinci se pečlivě připravovali pořadatelsky, očekávám výbornou diváckou atmosféru."

Bartoň naposledy hrál za Braunschweig, teď si hledá lepší angažmá: „V Německu bych rád zůstal, ale v klubu, který nabídne adekvátní ocenění a bude o mě skutečně stát. Třeba se může realizovat i nabídka z Turecka, vše se uvidí až po šampionátu."

Každopádně ve třiatřiceti letech mají oba za sebou hodně těžkých basketbalových bitev. „Můžeme být rádi, že jsme takhle dlouho v národním týmu vydrželi. Stále snad můžeme být jeho platnými členy, i když rozhodně nebudeme už výhradně těmi, kteří to táhnou a odehrají každý zápas třicet minut," uvažuje Bartoň o pozici dvou nejstarších reprezentantů.

"Dnes se hraje děsně rychle"

Basket od té doby, kdy začínali, udělal veliký skok. „Je především daleko dynamičtější," míní Welsch. „Hraje se děsně rychle, na vše máte daleko méně času, po hřišti už lítají i vysocí pivoti. Hodně se vypomáhá a přebírají hráči, to se dřív tolik nedělalo," doplňuje Bartoň.

Jen oni dva byli u posledních vystoupení Česka na evropském šampionátu, v roce 1999 i 2007. „Taková akce má svoje specifika a přináší nepředvídatelné momenty. Těžko něco vykládat dopředu, každý si tím musí projít. Na nás starších je, abychom ukázali chladnou hlavu, a mladí musejí mít oči otevřené, pak jim všechno může jít snadněji," filozofuje Bartoň.

„Řekl bych, že se Česko nachází v hodně podobné situaci jako tenkrát ve Francii v roce 1999, taky se nám moc nevěří," tvrdí Welsch, jenž by se vůbec nebránil zopakovat historii. „Ještě se o tom asi s Lubošem budeme na pokoji bavit. Chtělo by to nějak infikovat týmu tu zkušenost. Rozhodně platí, že můžeme Evropu jen překvapit."

Na postup bude tlačenice

Reprezentanti ve skupině už za týden potkají postupně domácí Slovince, Poláky, obhájce titulu Španěly, Gruzínce a Chorvaty. „Ve skupině je pět šancí na vítězství a určitě si tam nechceme jet pro samé porážky. Postupová místa jsou ale pouze tři a bude na ně pěkná tlačenice," říká Bartoň. „Neřekl bych, že tam jedeme udělat výsledek, spíš to chce potkat co nejlepší formu a dobře hrát, pak uvidíme, jaké výsledky nám to přinese," doplňuje.

Oba hodně baví i to, že s mladými drží krok také stylem života. „Dávají nám energii, máme od nich i slang," usměje se Bartoň. „Vybírám si ale jen výrazy, co se mi líbí," upřesňuje Welsch. „Něco pochytím, zbytek nechám prosvištět kolem sebe," potvrzuje Bartoň.

Vzpomíná, že jako mladý byl drzejší typ, ale třeba vůči Jiřímu Okáčovi, který měl evropské stříbro z pětaosmdesátého, tehdy cítil značný respekt. „To náš rozehrávač Satoranský se v klidu sám pozve k nám na pokoj. Ale je to, jak o něm říká trenér Budínský, alfa samec, tak má otevřené dveře," směje se Bartoň.

Martin Kézr, Právo

Zrušit


Časová osa: Míčové sporty

Filtr článků - Míčové sporty