Hlavní obsah

Whitfield: Pivo sice nepiju, ale české holky se mi líbí

Martin KézrSport.czPrávo

Americký rozehrávač a kapitán mistrovského Nymburku Maurice Whitfield získal v minulých dnech české občanství a brzy se stane výraznou posilou české basketbalové reprezentace. Nyní se ale soustředí na výkony Nymburku, který dotáhl až do play-off Evropské ligy FIBA. Whitfield v rozsáhlém rozhovoru pro deník Právo vypráví především o vztahu k Česku, touze reprezentovat a rodině.

Foto: PRÁVO/Petr Hloušek

Maurice Whitfield.

Článek

Bylo pro vás udělení českého občanství velkou životní změnou? Jsem rád, že mi zákon umožnil vyřešit hodně zvláštní situaci a stát se vlastně naturalizovaným Čechem, vždyť v republice žiju a hraju od roku 2001. Za tu dobu jsem tam poznal mnoho báječných lidí a dá se říci, že jsem si tam našel svůj druhý domov, přestože mám kořeny i řadu příbuzných v USA. V zemi, jejíž pas nyní mohu mít, jsem ale našel manželku a hlavně s českým basketem dál spojuji svou kariéru.

Vaše zařazení mezi české hráče uvolnilo Nymburku místo v kvótě pro cizince, navíc můžete pomoci reprezentaci, láká vás to? Reprezentace, to je pro každého basketbalistu velká výzva i herní šance. Já prostě cítím, že mohu snad nějak prospět českému basketu a chci to udělat. Uvítal jsem tu možnost. Sám nevím, jaké budu mít pocity, až poprvé obléknu dres národního týmu, ale asi to bude velká zodpovědnost i napětí a věřím, že fanoušci přijmou českého rozehrávače tmavé pleti.

Jak se vám vůbec v Česku žije? Fajn. Pivo sice nepiju, ale české holky se mi líbí moc, i když se ženami je to někdy složité. Snažím se, abych neměl problémy. Zatím bydlím v Poděbradech v pronajatém bytě, ale v hlavě mám plány o nějaké nemovitosti. Rád bych ale zůstal na malém městě, vyhovuje mi víc než Praha, kam jezdím docela často kvůli posezení s dalšími Američany žijícími v Česku a potkávám tam hodně basketbalistů. Snad mě vezmou mezi sebe i s českým pasem...

Říkáte, že ani vyhlášené české pivo neochutnáte, co tedy pijete při posezení s kamarády? Vodu anebo džus, a když je důvod k oslavě, dám si do něj lehce gin. Docela mi chutnají i různé koktejly, ale jinak alkohol do mého sportovního života nepatří.

Je něco, co vám v Česku vadí? Je tu v mnoha směrech jiný život než v Americe, ale já jsem přizpůsobivý typ a myslím, že dokážu řadu odlišných věcí snést. Těžko ale přivykám dlouhé zimě a častému sněžení. Když vidím, že je devět stupňů pod nulou, jako je nyní tady v Petrohradu, tak bych raději ani nevylézal z postele. Od října do dubna nosím kulicha a teď už se nemohu dočkat, až se konečně začne oteplovat.

Povídáme si na vaše přání raději anglicky, jak vám jde čeština? Snažím se, ale je to pro mne opravdu těžká řeč. Rozumím docela dost, smysl hovoru většinou pochytím, ale hůř se mi mluví. Umím říci třeba dobrý den, jak se máš, kolik jsi dal bodů a nahraj, pak i některé výrazy, co mě učí kluci v šatně, dokážu si taky objednat v restauraci, ale pro běžný život v Česku se potřebuji ještě hodně zlepšit. Naštěstí potkávám stále víc lidí, co se domluví anglicky, jenže to mě pak zase nenutí k češtině.

Jazyk se učí docela dobře čtením knížek nebo sledováním televize, nezkoušíte to? Já se bohužel dívám hlavně na CNN nebo jsem si pořídil DVD přehrávač na filmy, ale přiznávám, že sleduji většinou americké. Občas zajdu i do kina na české komedie, mým oblíbeným hercem ale už dlouho zůstává Denzel Washington. Hodně volného času strávím také u playstationu, na kterém hraji americký fotbal, ten je po basketu hned druhý nejlepší sport, ale v Česku je k vidění hodně málo.

Kdy jste byl naposledy v rodné Americe? Loni v létě. Jezdil jsem i docela pravidelně na Vánoce, letos byl však v Nymburce nabitý program, takže to nešlo. Asi na měsíc ale přijela za mnou matka a byla Českou republikou okouzlena. Jsme ale hodně rozvětvená rodina, mám celkem devět bratrů a dvě sestry, někteří z nich žijí v Texasu, zbytek ve Virginii.

Reklama

Související témata: