Článek
Co vás přivedlo na trenérskou lavičku ústeckých volejbalistů v extralize?
Do Ústí, kde jsem působil ještě jako hráč, jsem se vrátil po devíti nebo deseti letech. Uteklo to rychle, což poznávám i na sobě. Z tehdejší doby tady zůstali jen stále hrající Milan Bican a manažer Miroslav Přikryl. Mám trenérskou praxi s mladými hráči z Českých Budějovic. Vedl jsem i celek dospělých EGE Budějovice v národní lize, ale v extralize jsem teprve trenérským nováčkem. Možná je to na začátek docela pozdě, ale chtěl bych zúročit i hráčské zkušenosti ze svých angažmá v Dukle Liberec, Portugalsku, Českých Budějovicích i Ústí. Rád vzpomínám na dva mistrovské tituly s Budějovicemi.
Před dvěma lety hrál za Ústí i váš syn...
Vím, že měli dobře složený tým, ale finančně to nedopadlo dobře. Mužstvo se rozpadlo a většina odešla do jiných klubů. Ale žádné informace o ústeckém volejbale jsem od syna nezjišťoval, znám to v Ústí sám už z dřívějška.
A jak se vám jeví současné družstvo?
Loni to byl boj o přežití. Letos stejné úsilí pokračuje. Hráči mají fyzické předpoklady, ale k tomu potřebují získat i volejbalové myšlení, cit, šikovnost. Na tom musíme hodně zapracovat. Pokud budou kluci dobře trénovat a vydrží jim to nějaký rok, mohli by se v budoucnu uplatnit na volejbalovém trhu.
Stanovili jste si výkonnostní cíle?
Tím je pro mě úkol zachránit se v extralize, tedy nedostat se do baráže, kam spadne jen poslední celek. Vyhráli jsme na úvod v Brně, ale koncovky dalších dobře rozehraných zápasů jsme nezvládli. To zanechává stopy v hlavách hráčů, byť si to třeba neuvědomují.