Rubriky:

Míčové sporty

Lébl: Že jsem protežovaný, slýchám už od dorostu

2. června 2005 11:13 - PRAHA

Volejbalistovi Martinu Léblovi vypršela smlouva v italské Perugii, podle všeho by měl ale kontrakt prodloužit. Nejznámější český reprezentant v rozhovoru pro Právo mluví o finále italské ligy, vyhlídkách reprezentace i pověsti protekčního synka.

 

ČTK

V neděli česká reprezentace v kvalifikaci mistrovství světa podlehla Ukrajině. Je pro vás druhé místo ve skupině zklamáním?
Byl jsem trochu naštvaný, že jsme doma prohráli televizní zápas, ale tím to končí. Pro další vývoj kvalifikace to nemá velký význam. Nakonec druhá příčka je pro nás lepší. Narazíme i na Finy, což je relativně snazší soupeř. S Francií a Nizozemskem bychom se měli poprat o dvě postupová místa na šampionát do Japonska.

Co je podle vás v možnostech současné české reprezentace?
Jádro mužstva je dva, tři roky pohromadě, chtěli bychom něco pořádného uhrát už v září na mistrovství Evropy. Pořád ale věříme, že vrchol by měl přijít na olympiádě v Pekingu. Snad se tam konečně dostaneme. Loni jsme kvůli neúspěchu na Evropě ani nemohli hrát kvalifikaci o Atény. To bylo hrozné.

Fanoušky štve, že jeden z nejlepších českých hráčů Jiří Novák odmítá reprezentaci. Bavili jste se spolu o tom?
Měli jsme řeč někdy vloni, ale to si Jirka musí rozhodnout sám, jak se k tomu postaví.

Uvažoval jste někdy, že byste po sezóně odpočíval a nehrál za národní tým?
To moc nepřichází v úvahu. Uvidíme ale, co bude po olympiádě. Do roku 2008 bych chtěl každopádně v reprezentaci vydržet.

A co beachvolejbal, ten už jste odsunul stranou?
Do olympiády určitě ano. Vzhledem k angažmá v Itálii si to ani nemůžu dovolit. Po Pekingu ale budu přemýšlet, co dál. K beachi se asi ještě vrátím.

Jste v současnosti nejznámějším českým volejbalistou. Myslíte, že z vašich výsledků a popularity by se pro domácí volejbal dalo vytěžit víc?
Že bych si postěžoval na média? Problém je v tom, že čtyřicet nejlepších volejbalistů hraje venku a úroveň domácí ligy je nevalná. Volejbal je mediálně celý rok mrtvý a pak se tu na dva měsíce sejde nároďák. To je pak těžké náš sport propagovat.

Váš otec byl nedávno zvolen do čela českého volejbalu. S ním nevedete debaty o mediální politice svazu?
Víc se prostě klade důraz na kolektiv. Kdybych třeba já něco propagoval, tak by se jen proto, že je předsedou táta, mohli všichni pominout. Ve některých kruzích vládne dost neopodstatněná závist.

Kdy jste poprvé zaregistroval, že vás kvůli otci někteří lidé považují za protekčního synka?
To se táhne už od dorostu ještě v Rudé hvězdě Praha. Čím se člověk stával známějším, tak tím některé lidi víc dráždil.

Schvaloval jste otci kandidaturu na předsedu svazu?
Táta už pár let působil ve funkci místopředsedy, taková změna to zase není. Měl na starosti i reprezentaci, takže je dobré, že se u nároďáku zachová kontinuita. Jeho protikandidáta Volfa jsem v životě neviděl, s volejbalem nemá nic společného a netuším, co chtěl. Asi to byla jen mediální politická hra.

Jak váš otec snášel ten předvolební boj?
Vyrojilo se dost výmyslů na tátovu adresu. Normální člověk se proti lžím těžko obrní.

V Perugii vám letos skončila smlouva, co plánujete dál?
Jednání se vedou a vypadá to, že asi prodloužím kontrakt. Měla by to být dlouhodobá smlouva. Po dvou letech, co tam jsem, už mám právo na trochu lepší podmínky.

V kursu je Rusko, odtud vás nelákali?
Někteří kluci tam odešli, ale hodně se jich vrací, protože zjistili, že život tam není lehký. Měl jsem třeba nizozemského spoluhráče a ten byl rok v Moskvě. Jeho manželka ale po čtrnácti dnech řekla, že tam nebude, a odletěla domů. Když si člověk může vybrat a rozdíl ve výši smlouvy není tak veliký, tak zákonitě zvolí místo, kde je kvalita života vyšší. V Itálii mám pohodu.

Cítíte, že vaše pozice v Perugii narostla?
Ona roste i pozice mužstva v rámci ligy. Když jsem do Perugie přišel, tak byla nováčkem a nikdo s ní nepočítal. Letos jsme ale hráli finále, tým získal jméno.

Byla to vaše nejlepší sezóna v kariéře?
Finále italské ligy, to je asi sen každého volejbalisty.

Jak ten úspěch prožívali fanoušci?
Volejbal je po sestupu tamních fotbalistů ze Serie A v Perugii sportem číslo jedna. Během těch tří let jsme fotbalu nějaké fanoušky přebrali. Na finále chodilo víc než pět tisíc lidí, hala byla narvaná po strop. Perugii zachvátila volejbalová horečka. Fanouškům pak ani nevadilo, že jsme sérii s Trevisem prohráli 0:3.

Prémie asi taky byly slušné, že?
Sponzor v opojení něco řekl, ale nikdo to nenapsal, čili nevím, zda to někdy uvidíme.

V italských týmech Serie A1 se etablovali také další čeští hráči Rak, Král, Zapletal nebo Štokr. To vás muselo potěšit.
Hlavně je to dobré pro nároďák. Čím víc Čechů, tím líp. Zápasy proti silným soupeřům jsou nejlepší přípravou. Škoda jen, že není moc času zajít třeba společně na pivko. S kluky se tak maximálně pozdravíme před zápasem.

Vyhovuje vám italská mentalita?
Určitě. Hodně se to odvíjí od geografického rozdělení sever - jih. Perugia je někde uprostřed. Tam se to mísí. Na jihu ale zase třeba nic nefunguje, tam jsou až moc v pohodě. Jinak mi Italové jako lidi sedí. Když jsem hrál v belgickém Maaseiku, bylo to šílené. Pořád všichni jen práce a kariéra. Italové ale umějí užívat života.

Blokař Trentina Rak řekl, že nepochopil italskou kuchyni. Vám zachutnala?
Já i když jsem v Praze, tak chodím do italských restaurací.

Musíte si hlídat váhu?
V klubu jsem měl každých čtrnáct dnů měření tuku. Jsem pod kontrolou.

Dohlíží na vás v Perugii i přítelkyně Barbora?
Jsme tam spolu už druhý rok. Studuje italštinu, příští rok ji čekají státnice. Když budu mít smlouvu na delší dobu, asi tam zkusí pracovat jako bytová architektka.

V týmu kromě vás působí i další legionáři - Polák, Kubánec, Španěl i Japonec Kato. S kým jste se nejvíc skamarádil?
Takhle to neberu. Za tři roky v Perugii mám hodně kamarádů i mimo volejbal. Třeba s Japoncem Katem se ani moc skamarádit nešlo. On vůbec nemluvil. Jinak partička tam byla dobrá. Zašli jsme do hospody, nebyl problém.

Čím jste se v Itálii zabýval kromě volejbalu?
Jsou tam moc hezké vinařské oblasti. Snažím se do toho pomalu proniknout. Hodně jsme dělali výlety třeba do Florencie nebo do Boloni. Ale nejhezčí je stejně Řím.

Italové jsou proslulí manekýni. Třeba fotbalista Nedvěd zažil v kabině římského Lazia potupný věšák hanby, kam se vystavovalo nejnevkusnější oblečení členů týmu. Chodí to stejně i mezi volejbalisty?
Taky si mě ze začátku dobírali. Třeba za krátké ponožky. Polák Swidierski s tím měl také problémy. Mně ale moc nesedí všechny ty značky Armani, Gucci. Vyhovuje mi uvolněnější móda, ale kvalitní. Za to se taky dost utratí. Pro Italy je nakupování oblečení program na celý víkend.

A co italská kultura, chytla vás?
Já teď hodně přišel na chuť italské kinematografii. Když vidíte Felliniho Sladký život a znáte k tomu římské reálie, tak ten film dostane úplně jinou dimenzi.

Loni jste na dovolené v Egyptě záhadně onemocněl, kam se chystáte letos?
Do Egypta mě už nikdo nedostane! Příští týden vyrazím na deset dnů do Řecka. Úplné volno to ale nebude. Mám program do posilovny, který musím plnit.

Marek Burkert, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Míčové sporty

Filtr článků - Míčové sporty