Článek
První český basketbalista Jiří Zídek vydržel v nejlepší soutěži planety tři roky, jeho následovník Jiří Welsch si odkroutil čtyři léta. Ani jeden však do NBA nevstupoval s takovými předpoklady jako Veselý, kterého zocelila štace v Partizanu Bělehrad, kde se stal miláčkem fanoušků. „Vysoký, obětavý, atletický," jásali ve Washingtonu, koho si přivedli do týmu. Brzy ovšem nastalo vystřízlivění.
Zápasy na evropských palubovkách Veselého zdaleka nepřipravily na naprosto odlišné „individualistické" pojetí, jež se praktikovalo v týmu Wizards, který se v době příchodu českého basketbalisty navíc pohyboval v suterénu NBA.
Pod košem Veselý nestačil silově, střelba z křídla nepatřila k jeho přednostem, o tristní bilanci trestných hodů nemluvě. „Janovi věříme, potřebuje se adaptovat, ale má naši plnou podporu," tvrdil po nováčkovské sezóně majitel klubu Wizards Ted Leonsis.
Není možné tvrdit, že Veselý ve Washingtonu nedostal šanci. Jeho výkony však nebyly natolik konzistentní, aby v zápasech získal od kouče minuty, jež by odpovídaly basketbalistovi draftovanému v první desítce.
Jiní Evropané se v NBA prosadili
Z hráče základní pětky se tak občas stával leštič lavičky, což kontrastovalo s dalšími Evropany, kteří byli draftováni společně s Veselým. V Utahu se začal prosazovat Turek Kanter (3.), výraznou roli získal v Torontu Litevec Valančiunas (5.), oporou Orlanda se stal černohorský pivot Vučevič (16.).
„Pro Honzu by byl výhodný trejd do klubu, kde by se ocitl ve společnosti hráčů, co předvádějí kolektivní basket a chtějí týmový úspěch," myslel si bývalý reprezentační kouč Pavel Budínský. Taková charakteristika ale sedí možná tak na poslední šampióny ze San Antonia. Drtivá většina ostatních týmů praktikuje hvězdný systém. „Když nemáte spoluhráče, co vás využívají, tak je potom statistika neúprosná. A podle ní se v Americe všechno řídí," mínil Budínský.
Právě pod jeho vedením ale Veselý ukázal, že dokáže být dominantním faktorem. Na loňském mistrovství Evropy ve Slovinsku se posila z NBA vyšvihla mezi nejlepší hráče šampionátu. Na Veselého spolupráci s rozehrávačem Tomášem Satoranským se valily komplimenty ze všech stran.
„Pokud bude hrát Jan takovým způsobem i ve Washingtonu, pak se máme na co těšit, protože je vynikající," žasl nad reprezentačními výkony Veselého novinář Washington Post Michael Lee.
Nepomohl ani trejd do Denveru
„Čeká mě nejdůležitější sezóna, už musím něco předvést," vytyčil si loni na podzim český vyslanec v NBA. Naděje na viditelný posun v kariéře ale rychle mizela. Veselému nepřibývaly minuty ani body. Záblesků nesporné kvality bylo stále méně a nakonec přišel i trejd do Denveru. Paradoxně právě v době, kdy se Washingtonu začalo dařit a dostal se až do play off.
Na rozdíl od Veselého, jenž se v novém působišti předvedl v jednadvaceti zápasech základní části, své nové zaměstnavatele ale rozhodně neohromil. Zápas s Golden State (16. dubna 2014) tak byl (zatím) posledním představením českého talentu v NBA.
Z pohledu domácího fanouška však nemusí být Veselého návrat na starý kontinent žádným zklamáním. Pokud podepíše avizovanou smlouvu s istanbulským Fenerbahce, bude nastupovat pravidelně v zápasech Euroligy a měl by také pomoct národnímu týmu v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy 2015.
Ti, kteří přísahají pouze na zámořský basket, si ale na čtvrtého českého hráče v NBA musejí nějakou dobu počkat. Ten třetí velké naděje nenaplnil.
