Rubriky:

Míčové sporty

Gólmanovi házenkářů St. Gallenu Martinu Galiovi chybí rodina. Slýchá do telefonu pláč dcery

20. listopadu 2014 09:58 - St. Gallen

V pětatřiceti letech patří brankář Martin Galia mezi nejstarší házenkářské reprezentanty, ale stále drží laťku výkonnosti vysoko. Už od roku 2003 chytá v cizině, teď je bez rodiny ve švýcarském St. Gallenu a přiznává, že hlavně dcerce se doma hodně stýská.

 

Profimedia.cz

Cítíte se hodně opuštěný?

Není to ideální situace, ale každý máme svou kariéru. Manželka pracovní, já sportovní, prostě jsme se takhle rozhodli. Taky proto, aby děti chodily do české školy. V cizině jsem už šest let bez rodiny, o to víc mě to teď táhne domů.

Jak dlouho tohle ještě vydržíte?

To je otázka, kterou řešíme doma často. Já mám sice ještě pro příští rok smlouvu v St. Gallenu, ale třeba se dostanu do takového stavu, že se vrátím už po sezóně. Rodina by chtěla, hlavně děti, abych už byl doma. Syn to zvládá ještě dobře, ale holce se dost stýská. Teď je v takovém období, kdy je plačtivá a chtěla by být s tatínkem. To je fakt velký tlak...

Myslíte, že byste doma po návratu ještě chytal?

Dávat házené sbohem se mi vůbec nechce, ale doma se vidím spíš jen jako trenér brankářů Karviné. Chytat bych ale mohl někde kolem hranic, v Polsku jsou také hodně kvalitní kluby.

Je teď pro vás velkou motivací lednové mistrovství světa v Kataru?

Samozřejmě a možná o to víc, že letos v lednu jsem přišel o mistrovství Evropy kvůli operovanému kotníku. Od té doby noha drží, stejně jako třísla, kolena i ramena. Dokud slouží zdraví a moje výkonnost ještě stačí na reprezentaci, tak vždycky přijedu rád. I když je fakt, že jsme s o tři roky starším Péťou Štochlem v nároďáku zabili hodně generací za námi.

Jak složité je se ve vašem věku udržovat?

U gólmanů je to specifické, vydrží déle, přesto na sobě musím víc makat. Dá se říct, že teď trénuju víc, než když jsem býval mladší. Když se podívám nějakých osm, deset let zpátky, tak házená hodně zrychlila a přitvrdila. Každý tým teď spolupracuje s atletickými trenéry a daleko víc se dbá i na taktiku.

Neříkáte si někdy, jestli vám to hlava ještě pobere?

V tomhle nemám problém, i když se řeší každý metr doleva, doprava, v obraně i v útoku.

Co jste říkal radikálnímu omlazení reprezentace, které ještě zvýraznila absence zraněných opor?

Jsem rád, že se národní mužstvo omladilo, jen kluky někdy musím trošku mírnit, aby si ze mě kvůli věku pořád nedělali legraci, ale to je spíš jen takové špičkování. Ve Švýcarsku chytám české televizní kanály, takže občas vidím i házenou a všechny mladé kluky, kteří přišli, jsem znal.

Na úvod evropské kvalifikace ale reprezentace prohrála vysoko ve Francii a jen remizovala doma s Makedonci. Nezavřeli jste si rychle vrátka k postupu?

To se teprve ukáže. Vydali jsme v tom absolutně improvizovaném složení ze sebe úplně všechno, nikdo nemůže říct ani půl slova.

Martin Kézr, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Míčové sporty