Článek
„Bosnu nechali čekat tři hodiny bezprizorně na letišti, pro Chorvaty zase najednou neměli hotel a objížděli s nimi město dvakrát dokola," tvrdí manažer národního týmu Karel Nocar. „Zmatky v organizaci se trochu daly čekat. Čelíme tomu chaosu statečně. Katařané se snaží, jen chybí smysl pro improvizaci," říká s pochopením reprezentační trenér Daniel Kubeš.
Čeští hráči bydlí tam, kde měli, v nádherném hotelu Intercontinental City s výhledem na Perský záliv. „Ubytování bez jediné připomínky," říká Kubeš, jehož svěřenci bydlí společně se všemi celky, které potkají ve skupině. „Soupeře vidíme už na jídle. Patří nám celé 33. patro," prozrazuje Nocar.
Do haly Duhail, kde hrají v pátek večer první zápas s Francií, jeli reprezentanti na trénink sotva půl hodiny. „A kdyby nás nebrzdila motorka v podobě policejního doprovodu, byli bychom tu asi rychleji," přibližuje Nocar a na rovinu se přizná. „Všechny haly jsou tak úžasné, že jim je musíme v dobrém jen závidět."
Hráče na hotelových pokojích uchvátily desítky technologických vymožeností, jako je dotykové ovládání všech elektrických přístrojů na jediném panelu nebo alternativy nastavení sprchy od jemné masáže až po takřka bičování proudem vody. „Nestačím se divit a na některé věci koukám jako blázen," přiznává křídelník Miroslav Jurka. „Přijeli jsme v noci a náš pokoj tedy zrovna nevoněl. Tak jsme hodinu čekali na chodbě, ale pak jsme dostali jiný, absolutně luxusní," líčí spojka Pavel Horák.
Horák: Na hotelu nás hlídají jako státní poklad
„Někteří kluci si trochu stěžovali na jídlo, že prý chybělo maso, ale ryba tam byla, takže za mě v pořádku," vykládá Horák. „Šéfkuchař je Francouz. Už jsem s ním o tom mluvil, jestli by nemohl nějak přilepšit, ale říkal, že má přísné restrikce od lékaře, jenž mu kontroluje všechny položky jídelníčku," vysvětluje Nocar. „Na hotelu i nás hlídají jako státní poklad, neproklouzne tam ani myš," dodává Horák.
Drsná katarská horka v lednu nehrozí. „V noci bylo patnáct stupňů, místní se klepali zimou, ale nám bylo fajn," usmívá se Nocar. Přes den teploměr ukazoval příjemných čtyřiadvacet, ale je znát, že sluníčko tady umí pořádně hřát. „Všude běží klimatizace naplno, pěstují studený odchov, ale naštěstí jsme na pokoji přišli docela rychle na to, jak si ji vypnout," přibližuje Nocar. Řidiče týmového autobusu ale k podobnému kroku zatím nepřiměl.
Nejvíc vrásek mu přidělala nakonec povinná účast na čtvrtečním večerním slavnostním zahájení. „Dlouho jsme nevěděli, jak to vůbec bude, kdy a kde máme být a denní plán se proto několikrát změnil. Snad zůstane jen u takových malých věci a všechno se usadí, jak začneme hrát," doufá Nocar.
„Může se to tady zdát trochu nervóznější, Karel však dělá suprově perfektní filtr, aby tohle na kluky nedoléhalo," dodává Kubeš a snaží se udržet nadhled. „A že jsou některé věci na poslední chvíli jinak, to jde v zásadě mimo mě. Jsem zodpovědný za tým po sportovní stránce a nechci vydávat energii na něco, co stejně neovlivním."
