Článek
„Je to tady pět hvězd plus. Suverénně nejlepší hotel, který jsem s házenou poznal," říká manažer národního týmu Karel Nocar, jenž byl deset let kapitánem reprezentace a může srovnávat. „V Kataru to zřejmě mají tak, že peníze nejsou problémem. Když se pro něco rozhodnou, tak si to i postaví a zjevně ani nemusí hlídat rentabilitu, protože údajně standardní obsazenost tohoto hotelu je deset procent,“ líčí Nocar.
Běžně se platí za dvoulůžkový pokoj na noc skoro 300 dolarů, tedy zhruba sedm tisíc korun. Národní tým obsadil 33. patro, kde je hned u výtahu trikolora s nápisem v naší rodné řeči Vítej Česká republiko. „Největší pokoj, takzvaný junior suite tvoří tři místnosti s celkovou rozlohou odhadem přes padesát metrů, dostal fyzioterapeut Petr Tahovský,“ prozrazuje manažer.
„Dali mě tam záměrně, aby se ke mně vešel masérský stůl a všechno nádobíčko, navíc právě sem na pokoj přichází kluci nejen na masáž, ale často i jen tak na pokec,“ tvrdí Tahovský. Právě on má přímo z vany zmíněný výhled na moře. „Hodně nezvyklé, ale zatím ještě nebyl čas se kochat,“ říká a žertem dodává: „V koupelně stejně radši zhasínám, aby mě neočumovali z vedlejšího mrakodrapu.“
V nejvyšším patře jsou i posilovna, sauna, vířivka, přímo na střeše bazén. Když si hráči chtějí odpočinout nebo se nechat rozmazlit, příležitostí mají dost. A když se jim nikam nechce, je tu kouzelný pohled z velkých oken na supermoderní budovy v centru Dauhá a už zmíněný Perský záliv. „Hned vedle našeho hotelu je velké komerční centrum, kde jsme dokonce objevili kluziště. Roste to tady jako houby po dešti, prostě úplně jiný svět,“ líčí Nocar.
Katar chce olympiádu
Znovu zmiňuje i určitý organizační chaos. „Všechno, o co si řekneme, ochotně odkývají, pak si ale některé věci stejně udělají po svém. Domluvit se s nimi na precizním provedení je někdy dost složité a s tím má člověk mého naturelu problém,“ připouští manažer a hned přidá i úsměvné historky vyposlechnuté od katarského průvodce české výpravy. „Říkal, že bychom vypadali divně, kdybychom tady chodili pešky, protože všichni jezdí auty a údajně je tu těžší sehnat registrační značku než samotný vůz. Úplně mě pak odrovnalo, že tu funguje ministerstvo železnic a přitom zatím nemají ani metr kolejí,“ vypráví Nocar.
Všechno co se v Dauhá a okolí buduje, tak je v perspektivě akce Katar 2030. Právě k tomu roku se pohádkově bohatá země chce stát centrem světového sportu a chce mít i jisté přidělení olympijských her. Fotbalové MS už získala pro rok 2022, s OH zřejmě také uspěje. „Přepych je fajn, ale nejdůležitější ze všeho je stejně házená. Kvůli ní tu jsme. Víc než hotelový luxus tak ocením to sportovní prostředí, haly a zázemí v nich jsou opravdu báječné,“ říká Petr Štochl.
„Já jsem na tom podobně, stačí dobrá postel, ani moc měkká ani moc tvrdá a poživatelné jídlo,“ doplňuje gólmanského kolegu Martin Galia. Po premiérovém zápase s Francií, který skončil až 85 minut před páteční půlnocí, právě Galia nejhůř ze všech reprezentantů usínal.
„Na hotel jsme se dostali kolem jedné, pak jsem se neuvěřitelně dlouho převaloval a viděl jsem, že už svítá. Pořádně jsem zabral snad až někdy v osm.“ Oba brankáři jsou ale opatrní s místní stravou. „Žádné experimenty, držím se toho co znám. Ryby, v omezené míře maso (na vepřové tady zapomeňte), zelenina a ovoce,“ prozrazuje Štochl. „Ze specialit u kluků nejvíc frčí arabský chleba,“ doplňuje Nocar.
