Rubriky:

Míčové sporty

Štochl: Zní to jako kočkopes. Nedosáhli jsme na osmifinále a vezeme si domů pohár

28. ledna 2015 08:01 - Dauhá

Je to docela paradox, ale pro házenkářskou reprezentaci bylo na MS obtížnější dobýt konečné 17. místo, než pro některé jiné země projít do osmifinále a skončit před Českem. Národní tým s výrazným přispěním brankáře Petra Štochla odehrál šampionát s bilancí čtyř výher a tří porážek a na katarských palubovkách získal mj. skalpy Islandu, Ruska i Běloruska. Odměnou za to je Prezidentský pohár, ačkoli i hráči vnitřně cítí jeho diskutabilní sportovní hodnotu.

 

Alžběta Vejrostová/chf.cz , ČTK

„Pro tento pohár jsme zrovna nejeli, ale nejde z něj nemít radost. Cesta za ním nebyla jednouchá. Po smutném vypadnutí, i když jsme měli ve skupině čtyři body, bylo nutné porazit dva silné evropské celky a že si za to vezeme domů trofej, to je pěkný bonus," uvažuje Štochl.

Sám si ale klade otázku, jak na celé české účinkování na letošním MS nazírat. „Zní to jako kočkopes, nedosáhli jsme osmifinále a vezeme si domů pohár. Musíme si ale vážit už jen toho, že jsme se dostali na mistrovství světa po dlouhých osmi letech a upřímně si také musíme přiznat obraz naší házené. Trenéři od začátku mluvili o tom, že mužstvo plné nových tváří jede do Kataru sbírat zkušenost a každým zápasem se zlepšovat, tohle se snad povedlo," míní gólman chytající za Füchse Berlín.

Mistrovství světa ale podle něj českému týmu jasné ukázalo, že má potenciál i jaké dělá chyby a co mu chybí na absolutní špičku. „Nemá cenu se na něco vymlouvat. Zahrát už s Egyptem tak, jako pak další čtyři utkání, byl by zřejmě porazitelný. Jenže právě v tom zápase nepřišel od nás úplně optimální výkon," ví Štochl, kterého těší, že mužstvo i tak zvedlo hlavu.

„Hra šla nahoru a přinesla i lepší výsledky. Vracíme se s pozitivní bilancí a jakýmsi pohárem, tak snad nemusíme odjíždět s úplně špatným dojmem, i když konečné 17. místo je horší, než v jaké jsme všichni doufali," říká Štochl a mísí se v něm radost i smutek. „Samozřejmě ten postup ze skupiny, o němž jsme všichni snili, nám tam chybí, ale momentálně jsem rád, že se podařilo uhrát, co ještě zbylo ve hře," přemýšlí český brankář.

Nakonec se stal hrdinou napínavé koncovky boje o trofej útěchy, když s Běloruskem rozhodoval sedmičkový rozstřel. „Nenapadlo by mě, když jsem ve druhé půli pouštěl do branky Galoše, že se tam v utkání ještě vrátím. Kasírovali jsme docela dost branek, on přišel ze střídačky na dvě sedmičky a chytil je, takže byl dost nahoře a říkal jsem, ať to i dočape."

Rozstřel proto začínal logicky Martin Galia. „Na dvě ze tří sedmiček si sáhl, nicméně Bělorusové všechny proměnili, tak jsme před tou čtvrtou na sebe koukli a zkusili změnu," přibližuje Štochl. „Byla to kritická situace, ale já vlastně na sedmičkách nemám co ztratit. Šel tam zrovna mladší Rutěnka, což je levák a Galoš říkal, že je moc rád nemá. Já mu ale chytil v zápase snad tři střely, tak jsem na něj kouknul a on jen sklopil oči. Měl jsem najednou pocit, že mám navrch. Chytil jsem mu tu sedmu, potom i Kňazevovi a už to bylo celé v euforii."

Nejzkušenější hráč českého týmu má chuť chytat dá, když mu za pár měsíců bude devětatřicet. Pro mě je základní motivace, a dokud mě to baví a shledám smysluplné hraní na vrcholné úrovni, pak můžu chytat. Jestli trenéři budou mít pocit, že mám mužstvu co dát a přinést, tak vždy odpovím ano a věk neřeším," vysvětluje Štochl.

Martin Kézr (Dauhá), Právo

Zrušit


Časová osa: Míčové sporty