Článek
„O 17. místě nelze mluvit jako o úspěchu, ale nechci hodnotit šampionát jen optikou nepostupu ze skupiny. Šlo nám o to někam mužstvo posunout, po krůčcích se zlepšovat a to se nakonec povedlo. Pro Prezidentský pohár jsme sem určitě nejeli, ale jeho smysl jsem pochopil, když jsem viděl naše kluky, kam že vyrostli při těžkých zápasech o něj," liboval si trenér Daniel Kubeš.
Odehrát ale klíčový duel skupiny s Egyptem v takovém naladění a házenkářské pohodě jako tu vítěznou šňůru, nemohla zůstat osmifinálová brána pro Česko zamčená. „Zklamání, že jsme neprošli ze skupiny, v každém zůstává, protože mužstvo pak ukázalo, že v jeho silách postup byl," uvažoval Kubeš.
„Prohráli jsme si to s Egyptem trochu sami, protože jsme neproměnili snad jedenáct tutovek a obrana byla příliš pasivní, takže Egypt lacino skóroval. Největší problém byl v tom, jak jsme nakládali s gólovými šancemi, často jsme je nevyřešili dobře. Bylo to bolestné učení," připouštěl Kubeš.
X faktorem v neprospěch českého týmu mohlo být Jíchovo onemocnění na začátku turnaje i skutečnost, že Štochl chytil báječnou formu o chlup později a také mladí jako Babák, Linhart, Bečvář se zvedli teprve s posbíráním zkušeností a pak ustáli, že na nich hra stojí. „Od nešťastného Egyptu bylo každým zápasem znát na mužstvu zlepšení, rostlo nám před očima a je prima vyhrát poslední zápas na turnaji a ještě za to i něco dostat," mínil Jan Filip s narážkou na Prezidentský pohár trofej útěchy věnovanou šéfem světové házené Hassanem Mustafou.
Skalpy Islandu, Ruska i Běloruska těší
Filip si cenil hlavně toho, že mužstvo od půlky turnaje ustálilo herní projev a udrželo se na vlně zlepšených výkonů. „Už jsme nejezdili ve výkonech nahoru, dolů, drželi jsme kvalitu. Teď se mísí radost i smutek, ale skalpy Islandu, Ruska i Běloruska těší, vždyť to byli soupeři možná i nad naší úrovní," řekl. „Pro nás je velká věc takové týmy porazit, i když osmifinále proběhlo bez nás, tak ta dvě utkání Prezidentského poháru jsme vzali vážně a ukázali v nich, že zvedáme úroveň hry a někam se posouváme," doplnil Kubeš.
Fanoušci možná těžko chápali, proč se český tým takhle honil za sedmnáctým místem a nějakým Prezidentským pohárem, o jehož existenci drtivá většina lidí v Česku dosud neměla vůbec tušení. Přitom třeba v roce 2009 je získali Španělé, kteří pak o čtyři roky později brali doma světové zlato. „Když už to nevyšlo s postupem, tak jsme si řekli, že sebereme všechny síly a zkusíme pro sebe urvat alespoň ten pohár, co dávají v soutěži útěchy, když už tady ta možnost byla," říkal Filip.
„Každý duel na mistrovství světa, který odehrajeme na 100 procent, nás někam posouval. Mužstvo plné nových tváří prochází nějakým procesem a takové zkušenosti kluci jinde nezískají," mínil Filip. „Hrozně nás potěšila morálka mančaftu, kluci ukázali charakter. Když budeme stavět na tomhle, dostaneme se zase o pořádný kus dál," shodli se pak oba trenéři.
