Hlavní obsah

Satoranský na Camp Nou fotbalem zklamal přítelkyni

Barcelona

Rozehrávač české reprezentace Tomáš Satoranský celý rok na vlastní kůži poznával, jakým sportovním gigantem je Barcelona. „Zvykl jsem si tam na permanentní tlak, určitě jsem po té sezóně odolnější,“ usmívá se 23letý basketbalista.

Foto: Václav Šálek, ČTK

Český basketbalista Tomáš Satoranský (vpravo) během přípravného zápasu s Japonskem.

Článek

V katalánském klubu důsledně prosazovaná mentalita, že se nebere nic jiného než triumf, mu sedí. „V každém duelu se očekává jen vítězství. Pro mě super. Odmala jsem neuměl prohrávat, takhle jsem byl vždycky nastavený. Barcelona je věčný aspirant na všechny tituly, což je velký závazek pro každého hráče," vypráví Satoranský, podle něhož největší napětí provází vzájemné zápasy s Realem Madrid, které letos ale Barceloně zrovna moc nevyšly. Takový zvuk jako fotbalisté ale basketbalisté stejného klubu přece jen nemají.

„Samozřejmě že i basketbalová Barcelona zaplní každou halu ve Španělsku, ale když se hraje fotbal, tak to se zastaví celé město. Rozpoutává se naprosté šílenství, fotbal je pro Katalánce absolutně vším. My sice hrajeme basket za stejné logo, ale není to tak přehnané," porovnává Satoranský.

Na fotbale byl jen jednou

Barca je obrovskou atrakcí nejen pro věrné fanoušky. „Věci se symbolikou klubu jsou k dostání na každém rohu a všude jdou na dračku. Turisté vyrazí jako první do chrámu Sagrada Familia, pak hned spěchají na Camp Nou do muzea Barcelony, prý tam za den projde i deset tisíc lidí," líčí český hráč, ale sám prostor na setkání s Messim a spol. moc neměl.

Podívat se na vlastní oči na zápas fotbalové Barcelony stihl za sezónu jen jednou. „Fakt zážitek. Vzal jsem ale s sebou přítelkyni, která fotbal nemá zrovna moc ráda. Sliboval jsem jí, že se pobaví, že většinou padá pět gólů. Tohle byl však jediný zápas, který Barca prohrála 0:1. Takže jsem jim radši tu smůlu už nechtěl tahat na další zápasy," směje se Satoranský.

„Největší zkušenost z dresu Barcelony jsem získal asi ve čtení hry," vrací se k basketu a solidní procento střelby v klubovém hodnocení vysvětluje tím, že mu většinou soupeři moc nevěřili. „Nechávali mě pálit z volných pozic. Ta škála akcí, které zakončuju, není při systému Barcelony určitě tak velká jako v české repre. Tu si vychutnávám i proto, že jsem s lidmi, co přes rok vlastně pořád nevidím," říká Satoranský a cítí, že v národním týmu může prodat zkušenosti i větší herní sebevědomí.

Reklama

Související témata: