Hlavní obsah

Štrbíková je na ME už popatnácté, musí se ale v Rusku zbavit virózy

Petrohrad

Přijela na evropský šampionát ve stolním tenise už popatnácté, tolik zkušeností nemá nikdo jiný z českých reprezentantů. Pětatřicetiletá Renáta Štrbíková však dorazila do ruského Jekatěrinburgu lekce nervózní, protože za poslední měsíc toho vinou zdravotních obtíží moc nenatrénovala. Nejdřív ji trápily problémy s patou pravé nohy, kvůli nimž i skrečovala účinkování na olomouckém Czech Open, pak přišla těžká viróza.

Foto: Foto ČAST - František Zálewský

Renáta Štrbíková.

Článek

Jak se cítíte?

No nic moc. Od doby, kdy jsem někdy před sedmi lety prodělala boreliózu, mám sníženou imunitu, a tak se občas podobné problémy objeví. Stačí, když vedle mě někdo kýchne a já už se čtrnáct dní léčím. Teď beru antibiotika a doufám, že se rychle dostaví nějaké zlepšení. Ve čtvrtek jsem konečně mohla jít trénovat. Člověk je však po horečkách unavený, těžko se koncentruje.

Budete vůbec schopná hrát už v pátek začínající soutěž družstev?

Uvidíme, jak na tom budu. Třeba zvládnu právě jenom družstva, a když to dál nepůjde, tak jednotlivce už vynechám. Jdu do šampionátu bez pořádné přípravy, tudíž nemůžu od sebe očekávat nějaké super výkony. Na druhou stranu někdy můžete trénovat jako blázen a nakonec se s ideální formou stejně nepotkáte. Určitě z toho nemám strach. Myslím si, že v pětatřiceti jsem natolik zkušená, abych si nějak poradila

Vybaví se vám ještě vaše premiérové mistrovství Evropy?

Bylo to v roce 1996 v Bratislavě, byla jsem tehdy hodně mlaďounká. Nominoval mě tam trenér Šváb. Nejdřív to vypadalo, že si mě tam berou jen jako nějaký talisman, ale od začátku jsem byla dost oražená, nenechala jsem se komandovat. Možná i díky tomu jsem se prosadila. V Bratislavě to byl určitě dobrý začátek mojí kariéry.

Na které šampionáty máte nejlepší vzpomínky?

Samozřejmě na ty dva, kde jsme jako družstvo získaly bronzové medaile. První přišla v roce 2009 ve Stuttgartu a moc jsme ji nečekaly. Druhou jsme vybojovaly před dvěma roky ve Schwechatu. Bylo to dílem celého týmu, který táhnul za jeden provaz. A všem se nám herně dařilo, bylo to zkrátka super. Naopak domácí mistrovství Evropy před pěti lety v Ostravě bylo pro nás pro všechny velkým zklamáním. Hrály jsme tam celkem dobře, jenže nám smolně utekl postup ze skupiny. Hodně jsme to obrečely.

Letos v červnu jste na premiérových Evropských hrách v Baku také získaly týmový bronz. Dá se na tento úspěch v Jekatěrinburgu navázat?

V silách družstva to určitě je. Evropa má dva super týmy Německo a Nizozemsko, za nimi je dalších šest až osm, které mohou bojovat o medaile. A mezi ně patříme i my. Musíme začít dobře už ve skupině. Víme, že nepřijede Vika Pavlovičová, a tak nad Běloruskem bychom snad měly vyhrát. Potom přijde Slovensko, které má dvě výborné hráčky Balážovou, která může porazit kohokoliv a Ódorovou. Trojka je ale jejich slabinou, my jsme naproti tomu vyrovnanější tým. Tak snad to půjde, hlavně, abych se vyhrabala z těch svých zdravotních problémů.

Reklama