Rubriky:

Míčové sporty

Činy jsou silnější než slova, věří Sluková s Hermannovou. Kritikům odpověděly zlatem

30. října 2015 07:29 - Praha

Turbulentní, psychicky náročná, ale se zlatým koncem. Taková byla pro plážové volejbalistky Markétu Slukovou s Barborou Hermannovou letošní sezóna, v jejíž polovině se rozešly se svými dlouholetými parťačkami a společně vystoupaly až k titulu na turnaji v Antalyi.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Jak byste jedním slovem charakterizovaly letošní sezónu?

Sluková: Speciální. (úsměv)

Hermannová: Já bych ji nazvala zlomovou. Sezóna velkých překvapení.

Markéto, lze titul z Turecka srovnat se zlaty v Praze a Berlíně s Kristýnou Kolocovou?

Sluková: Až na zlatou medaili bych ty turnaje vůbec nesrovnávala. Ta pražská byla první a první jsou prostě první ve všech směrech. Další byla z grandslamu, která je strašně cenná. Ale tahle s Barčou pro mě má obrovskou hodnotu a dala bych ji na stejnou úroveň s těmi ostatními. Bylo to pro mě emotivní z různých důvodů a jsem na nás jako tým hrozně pyšná.

Cítily jste na sebe po letních rozchodech s bývalými parťačkami větší tlak?

Sluková: Bylo to složité období, to ví asi každý, kdo tu naší přifouknutou kauzu trochu sledoval. Nemyslím, že bychom na sebe kladly nějaký tlak, ale já to měla vždy spíš nastavené tak, že činy jsou silnější než slova a je to taková odpověď na všechny ty komentáře a kritiky.

To jste měly na mysli, když jste po zisku titulu mluvily i o zadostiučinění?

Sluková: Herní zadostiučinění je pro každého sportovce medaile. Ale vím, že i kdybychom vyhrály dvacet medailí, lidi, kteří nás nemají rádi, si vždycky něco najdou. Hrozně málo lidí světový beach opravdu zná a ví, jaké charakterní i herní vlastnosti jsou potřeba. A je strašně snadné soudit a dělat závěry, jak tohle či tamto bude fungovat nebo nebude, když jsem nevyrazil za beachem dál než na Mácháč anebo když nemám všechny potřebné informace.

Už jste si na sebe na kurtu úplně zvykly?

Hermannová: Hned na prvním turnaji s Markét v Rakousku nás jeden novinář zachytil, jak si neumíme na kurtu ani společně plácnout na oslavu. Pořád se poznáváme, jsou to přece jen tři měsíce, ale už jsme si na sebe zvykly daleko víc.

V Turecku jste prvně hrála proti bývalé parťačce Martině Bonnerové. Zvláštní pocit?

Hermannová: Byl to pro mě velice emotivní nejen zápas, ale celý turnaj, kdy jsem věděla, že se budeme potkávat. Od doby, kdy jsme se rozešly, to bylo poprvé na delší dobu. Byla jsem nervózní, šlo to vidět i zvenčí, že zápas byl vyhecovanější. Na kurtu byla zvláštní energie.

Prohodily jste spolu pár slov?

Hermannová: Jen jsme se pozdravily. Chvíli asi bude trvat, než si řekneme něco delšího.

Markéto, nezávidíte trochu Báře, že už má takovou konfrontaci za sebou?

Sluková: Vím, že to je těžká situace, která musí přijít, a ať se na ni sebevíc připravíte, stejně není příjemná. Jsem ráda za Báru, že už ta první konfrontace proběhla, a že jsme to zvládly. Ale lidi se scházejí i rozcházejí jako v normálním životě. Pokud se potkáte s bývalým partnerem, je to vždycky poprvé divný. A jestli je to dobrý-divný nebo divný-divný, to už je věc druhá, jaké okolnosti k tomu rozchodu vedly. Bohužel v našem případě obou partnerů byly prezentovány podle mě jako státní velezrada. O to divnější je pak stát na druhé straně.

Kudy do Ria?

Pro elitní český pár vedou dvě cesty na olympiádu. Buď být k 13. červnu 2016 mezi patnáctkou nejlepších párů redukovaného olympijského žebříčku, ale se zatím pěti odehranými turnaji (počítá se 12 nejlepších výsledků) jsou Češky nyní mimo elitní třicítku.

Druhá cesta vede přes týmovou soutěž, české ženy (i muži) jsou v 16členném finále Kontinentálního poháru, které proběhne 20.–26. 6. 2016. Z Evropy získají místenku pro jeden pár jen vítězové, druhý a třetí tým za každý kontinent postoupí do celosvětové kvalifikace o poslední dvě místa.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Míčové sporty