Činy jsou silnější než slova, věří Sluková s Hermannovou. Kritikům odpověděly zlatem

Sluková: Speciální. (úsměv)

Hermannová: Já bych ji nazvala zlomovou. Sezóna velkých překvapení.

Sluková: Až na zlatou medaili bych ty turnaje vůbec nesrovnávala. Ta pražská byla první a první jsou prostě první ve všech směrech. Další byla z grandslamu, která je strašně cenná. Ale tahle s Barčou pro mě má obrovskou hodnotu a dala bych ji na stejnou úroveň s těmi ostatními. Bylo to pro mě emotivní z různých důvodů a jsem na nás jako tým hrozně pyšná.

Sluková: Bylo to složité období, to ví asi každý, kdo tu naší přifouknutou kauzu trochu sledoval. Nemyslím, že bychom na sebe kladly nějaký tlak, ale já to měla vždy spíš nastavené tak, že činy jsou silnější než slova a je to taková odpověď na všechny ty komentáře a kritiky.

Sluková: Herní zadostiučinění je pro každého sportovce medaile. Ale vím, že i kdybychom vyhrály dvacet medailí, lidi, kteří nás nemají rádi, si vždycky něco najdou. Hrozně málo lidí světový beach opravdu zná a ví, jaké charakterní i herní vlastnosti jsou potřeba. A je strašně snadné soudit a dělat závěry, jak tohle či tamto bude fungovat nebo nebude, když jsem nevyrazil za beachem dál než na Mácháč anebo když nemám všechny potřebné informace.

Hermannová: Hned na prvním turnaji s Markét v Rakousku nás jeden novinář zachytil, jak si neumíme na kurtu ani společně plácnout na oslavu. Pořád se poznáváme, jsou to přece jen tři měsíce, ale už jsme si na sebe zvykly daleko víc.

Hermannová: Byl to pro mě velice emotivní nejen zápas, ale celý turnaj, kdy jsem věděla, že se budeme potkávat. Od doby, kdy jsme se rozešly, to bylo poprvé na delší dobu. Byla jsem nervózní, šlo to vidět i zvenčí, že zápas byl vyhecovanější. Na kurtu byla zvláštní energie.

Hermannová: Jen jsme se pozdravily. Chvíli asi bude trvat, než si řekneme něco delšího.

Sluková: Vím, že to je těžká situace, která musí přijít, a ať se na ni sebevíc připravíte, stejně není příjemná. Jsem ráda za Báru, že už ta první konfrontace proběhla, a že jsme to zvládly. Ale lidi se scházejí i rozcházejí jako v normálním životě. Pokud se potkáte s bývalým partnerem, je to vždycky poprvé divný. A jestli je to dobrý-divný nebo divný-divný, to už je věc druhá, jaké okolnosti k tomu rozchodu vedly. Bohužel v našem případě obou partnerů byly prezentovány podle mě jako státní velezrada. O to divnější je pak stát na druhé straně.