Článek
„Pořád věřím, že se i ve svém věku ještě můžu někam posouvat. Fyzicky už na tom nikdy nebudu jako v pětadvaceti, ale mentálně můžu jít díky zkušenostem pořád dál," vykládá Štochl. „Stále nacházím skulinky, o kterých vím, že by se daly zacelit. Už ne přes tělo, ale přes hlavu, přes koncentraci, abych zvládl těžké zápasy," uvažuje.
Přiznává, že nečekaný úspěch na klubové scéně pro něj byl správným nakopnutím: „Potřeboval jsem po téměř deseti letech v Berlíně nějaký impuls. Pocit z chytání je najednou lepší, zase mě to děsně baví."
Za reprezentaci odchytal už 173 utkání, ale na každé další se těší. „Pro mě byla vždy takovým motorem, a jestli ještě nějak pomůžu mladším klukům, budu z toho mít radost," hlásí Štochl a na házenkářský důchod ještě nemyslí. „Když jsem byl mladší, plánoval jsem kariéru do Ria 2016. Teď už vím, že na olympiádě nebudu, ale zase vidím, že mé chytání má smysl, a chtěl bych ještě dva roky někde vydržet," říká.
Třeba by tečku za kariérou mohl napsat na příštím mistrovství světa. „Belgie a Turecko by ve skupině snad neměly být nepřekonatelné. Pokud se povede postup, a já doufám, že jo, tak pak se uvidí, koho by nám nalosovali do červnového play off. Ještě ale nemáme za sebou ani první zápas kvalifikace, tak by byla chyba vidět se už na šampionátu ve Francii," dodává.
