Článek
Před svým tehdejším odchodem do zahraničí jste působil v Dukle Liberec. Při nynějším návratu do Česka jste dal přednost Jihočechům. Co bylo důvodem?
Chtěl jsem se vrátit z Německa do extraligy. Budějovičtí mě manažerským způsobem oslovili a jiná nabídka nepřišla. Takže jsem ani nic dalšího neřešil, byla to jasná záležitost.
Je přesun z německé bundesligy do české soutěže velkým skokem?
Byl jsem v nadsázce řečeno zhýčkaný tím, že jsem hrál za mančaft z Berlína, na jehož zápasy chodilo nejméně 3500 a nejvíce necelých deset tisíc diváků. Z tohoto pohledu nechci hodnotit diváckou kulisu v Česku. Po pravdě jsem to čekal i horší a možná jsem i překvapený. A vidím to i pozitivně směrem do budoucna.
Mezinárodní volejbal jste si připomněl i při letošním účinkování Budějovic v Poháru CEV.
Dostali jsme se do druhého kola a v něm jsme vypadli s německým Dürenem. V prvním zápase jsme u nich vedli 2:0 na sety, ale prohráli jsme 2:3. Věřili jsme, že se dokážeme fyzicky i takticky připravit na domácí odvetu a zabojujeme o postup. Bohužel to nevyšlo.
Takže se můžete soustředit jen na extraligu. Jak na vás soutěž působí?
I když jsem byl sedm let v cizině, sledoval jsem českou ligu. A věděl jsem, že v současnosti jsou v ní dva až tři dominantní celky, které budou hrát o špičku. A patří mezi ně i Budějovice.
Je velkou motivací mistrovský titul?
Soustředíme se na vlastní výkony a konkrétně o titulu mluvit nechci. Hráč na hřišti dělá maximum pro to, aby se někam posunul a dosáhl na úspěch, ale podívejte se zpátky, kdy v roce 2013 vyhrála extraligu navzdory jiným favoritům nečekaně Ostrava.
