Článek
Můžete zrekapitulovat svoji dosavadní sportovní kariéru?
To je dlouhá historie. Když jsem přišel do liberecké Dukly, trénoval ji můj otec (Josef Smolka starší, mistr světa z roku 1966 a bronzový medailista z OH 1968, později úspěšný kouč Liberce). Po několikaletém působení pod Ještědem jsem odešel do Francie, pak se vrátil do Dukly, pět let jsem byl ve Zlíně a znovu jsem zamířil do Francie, kde jsem se stal trenérem. Chvíli jsem vedl i Benátky nad Jizerou a bylo toho víc. Trenérsky jsem působil jako asistent i u české juniorské a ženské reprezentace. V národním týmu jsem naposledy nastoupil na mistrovství Evropy 2001 v Ostravě na postu libera v sedmatřiceti letech.
Jak vzpomínáte na francouzské angažmá?
Tam jsem prožil podstatnou část volejbalového života. Sedm let jsem byl v Arago de Sete a stejný počet sezón jsem strávil i v Toulouse.
Co vás inspirovalo k nynější trenérské práci se ženami v Liberci?
Doma jsme s rodinou z ciziny sedm let a založili jsme v Liberci volejbalovou akademii, což je momentálně dvousetčlenný kolos. A letos vzniklo extraligové družstvo žen. Museli jsme sehnat hráčky, přišly například reprezentantky Dostálová a Kohoutová. Občas se tady v létě objevily, ale jinak měly program s reprezentací. Do přípravy se naplno zapojí po návratu z mistrovství Evropy.
Kdo další patří do libereckého kádru?
Nahrávačka je Francouzka, máme tady dvě Slovenky, z nichž jedna je sestrou volejbalisty Dukly Kriška. A nastupují za nás i Holubcová a Veselá, tedy manželky libereckých hráčů.
Jak probíhá příprava?
Byli jsme na turnajích v Olomouci, v Bratislavě. Těší mě dobré výsledky i hra.
Kam směřují ambice nově vytvořeného celku?
Když to půjde dobře a bez velkých problémů, měli bychom se pohybovat ve středu tabulky, na čtvrtém, pátém místě. Nejsme pod velkým tlakem a stresem. Budeme se snažit udržet tým zdravotně v pořádku a abychom si herní formou mohli jet svoji linii. Ostrý start nás čeká už 4. října v Českém poháru proti Olympu Praha.