Článek
Ve finiši přípravy na šampionát jste musela na několik dní vysadit kvůli zraněnému palci na ruce. Znervózňovalo vás to?
Věděla jsem, že můj start na šampionátu není ohrožen. Jen budu muset mít na ruce speciální ortézu, snad si rychle zvyknu. Zatím nemám pocit, že by mě palec příliš omezoval, i když bolest se ozývá. Pomáhá mi tejp na ruce. Nervózní jsem ovšem byla z otázek na zdravotní stav od lidí z mého okolí. Dělali si starosti, abych o mistrovství nepřišla.
Ptali se i, zda získáte medaili?
To taky. Docela mě překvapilo i z reakcí fanoušků na internetu, jak moc se nám věří. Je správné si stanovovat jen nejvyšší cíle, ale přivézt medaili by bylo krásné. Navzdory tomu, že jsme mistryně Evropy, to ovšem bude hodně těžké. Na MS je o mnoho kvalitnější konkurence než na kontinentálním šampionátu.
Nemáte těžkou hlavu z porážek s Ruskami v přípravě, oba ty zápasy byly hodně nepovedené?
Je to tak. Zejména v tom prvním jsme měly doslova den blbec. Nedařilo se nám vůbec nic. Ruskám naopak padalo do koše úplně všechno. Nemyslím si ale, že by nás prohry nějak rozhodily. Bylo lepší si je vybrat teď, než příští týden v Brazílii. Navíc Rusko a Austrálie, s nimiž jsme v přípravě hrály, patří k největším favoritům turnaje.
Liší se atmosféra v současném národním týmu proti zlaté partě při ME v Turecku?
Žádný rozdíl nevidím. Myslím, že jsme naladěny stejně bojovně jako loni. Poslední přípravu nad silnou Austrálii jsme jasně vyhrály, což nám náladu zase pozvedlo.
Jak se vám zamlouvá na MS naše skupina?
Nejtěžší soupeřky jsme zřejmě dostaly hned na úvod. Francouzky ale docela dobře známe, to považuju za jistou výhodu. Kubu a Tchaj-wan si budeme mít možnost prohlédnout a zjistíme statistiky jejich hráček. Nepůjdeme tudíž zdaleka proti neznámému protivníkovi.
Máte z něčeho obavy?
Trochu z aklimatizace v Brazílii. Do dějiště šampionátu totiž přiletíme jen tři dny před premiérovým duelem s Francií. Snad to bude stačit. Když jsme byly v Číně, některé holky se zpočátku v noci v posteli jen převalovaly a téměř nezamhouřily oka.
Těsně před odletem jste ještě stihla složit zkoušky na vysokou školu. Dokázala jste se soustředit?
Člověk nemůže pořád myslet jen na basket, byť přiznávám, že občas jsem při učení byla myšlenkami někde jinde. Jsem sice už bakalářkou, ale rozhodla jsem se zkusit i Fakultu sportovních studií. Vybrala jsem si obor trenérství. Zdaleka ještě nechci s basketbalem končit, ale čím je člověk starší, tím víc už začíná myslet na zadní kolečka.
