Článek
Nadšení jsme si mohly užívat do páteční půlnoci, ale teď už je potřeba rychle spadnout na zem. Takovou šanci hrát finále už nemusíme nikdy dostat," řekla Vítečková, podle níž národní tým nesmí opakovat chybu ruských basketbalistek, které soupeřky z Běloruska podcenily a z bojů o medaile vypadly.
„Nesmíme taky zapomenout, že právě na Běloruskách jsme ztroskotaly před třemi lety na mistrovství Evropy, kde jsme obhajovaly titul,“ říká Vítečková a připomíná, že tehdy už soupeř hrál výborně a jejich tým se moc nezměnil, naopak zejména vysoké hráčky jako Levčenková nebo Veremejenková herně vyspěly.
„Musíme jejich pivotky bránit stejně pečlivě jako australské. Je sice fakt, že přípravě na šampionát jsme sice Bělorusko v Brně porazily, ale tam mu chyběly dvě nejlepší hráčky. Narozdíl od toho zápasu co nás dnes čeká až o tolik nešlo, takže to bych ani nepřipomínala,“ tvrdí Vítečková a otevřené přiznává, že před čtvrtfinálovým zápasem byla trochu skeptická.
Spolužačky jí krmily dobrými přihrávkami
„Australanky se ale proti naší tvrdé obraně nemohly chytit. Jak jsme stále držely vedení, koukala jsme pořád na hodiny a doufala, že to bude dobré. Na konci třetí čtvrtiny se přiblížily na jeden bod, naštěstí se to neotočilo. Ukázala se naše síla, ten zápas se nám povedl úplně maximálně,“ vrací se ke čtvrtfinále, které pomohla rozhodnout 27 body. „Nemám to tak, že se vzbudím a řeknu si, dneska mi to střelecky sedne. Poznám to až v zápase. Když mi tam spadla hned první trojka, řekla jsem si, že by to jít mohlo. Měla jsem dobrej den, holky mě ale pomohly. Krmily mě dobrými přihrávkami a padalo mi to tam.“
Nejsložitější podle ní teď bude, že si fanoušci řeknou, když porazily Austrálii, tak to už vyřídí i Bělorusko. „Takhle ale myslet nemůžeme, to by nám svazovalo ruce. Hlavně si nesmíme připouštět, kam až můžeme dojít. Musíme hrát svůj basket, především dobře bránit. Doufáme, že nám diváci znovu pomůžou a že zase dokážeme hrát tak týmově a vydrží i ta střelecká pohoda,“ líčí Vítečková.
„Už proti Brazilkám nebo Australankám jsme ukázaly, jak moc to vítězství chceme, stejnou vůli musíme mít i v semifinále,“ říká česká střelkyně a připouští, že podobné pocity euforie zažila v reprezentaci naposledy před dvěma lety při postupu na olympiádu. Ráda by se Varech ale přiblížila i pocitu absolutní štěstí, který měla při zisku evropského titulu v Ankaře 2005 nebo po šokujícím juniorském triumfu na MS v Brně před devíti roky.
