Hlavní obsah

Blažek: Medaile je odměnou za dřinu hráček, které nechají na palubovce duši

Prohlásil, že je pyšný na tým, který na domácím mistrovství světa došel pod jeho vedením až do dnešního finále s USA. Bez ohledu na výsledek večerního duelu v KV Areně má trenér Lubor Blažek na kontě nejlepší umístění ženské reprezentace od stříbra z MS 1971 a bere to jako odměnu za dřinu basketbalistek, které každý zápas nechají na palubovce duši.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Trenér Lubor Bažek dovedl české basketbalistky do finále.

Článek

Tušil jste, že semifinálové utkání s Běloruskem může být ještě náročnější než bitva s Australankami o den dřív?

Po čtvrtfinále jsme se snažil krotit euforii, ale nechtěl jsem ani holky připravit o získanou pohodu. Před sobotním zápasem mě ale varovalo nezvyklé ticho v šatně. Najednou tam všechny holky seděly ponořené do vlastních myšlenek a uvědomovaly si až moc, o co jdou vlastně hrát. Úřadovala psychika, proto i ten začátek byl z naší strany tak zatažený.

Myslíte, že na hráčky tolik dolehla ta finálová šance?

Určitě, vždy taková příležitost nemusí přijít klidně zase čtyřicet let. Měly dobře nakročeno a i z atmosféry kolem týmu ve Varech bylo cítit, že všichni lidi ten postup chtějí v sobotu vidět a z takového tlaku se přece mohou rozklepat kolena. Proto bylo i to vítězství tak upracované, ale zaujetí, s jakým za ním hráčky šly, bylo čítankově příkladné. Pro trenér je nádherné vědomí, že kdo přijde na hřiště, nechá na něm duši.

Co bylo v boji o jistotu medaile nejtěžší?

Několikrát jsme museli měnit obrannou taktiku ve snaze otupit útok Bělorusek vedený přes pivotky. Těžko jsme zastavovali především Veremejenkovou, která měla výhodu v tom, že situaci pod košem uměla řešit jednoznačně. Úpravy stylu hry se ale nakonec vyplatily, stejně jako trpělivé čekání na šance v naší útočné fází. Sebedůvěra, že to zvládneme, ve mně ale pořád byla.

Nenastala ale kritická chvilka, když jste Bělorusku umožnili čtyři vteřiny před koncem normální hrací doby vyrovnat?

Udělali jsme tam chybu, nechali si doskočit míč po šestce a Bělorusky vyrovnaly. Naštěstí to holky vybudilo, v prodloužení chtěly zaváhání odčinit a povedlo se jim to. Soupeřky si přitom myslely, že ony jsou na koni a šíleně narostly, to je zradilo. Holky bojovaly jako lvice, tenhle tým ukázal na mistrovství už mockrát svou sílu a zase mě nezklamal. Navíc ho hnal skvělý divácký kotel, to byla nádhera.

Co vymyslíte na finále?

Buďme realisté, Američanky jsou super extra třída. Drtí na šampionátu každého soupeře a recept se na ně hledá těžko. Budeme se ale snažit připravit nejlépe, jak umíme a o tu šanci se ještě zkusíme poprat. I když už jedeme nad plán, o to větší klid ale můžeme ve hře mít. Ve finále proti USA už nemáme co ztratit, pro každou z hráček by to měl být úžasný zápas.

Reklama

Související témata: