Článek
Vypadala jste překvapeně, když vás vyhlásili nejužitečnější hráčkou. To bylo pro vás takové překvapení?
Celé tohle mistrovství je jako jeden velký krásný sen a ta cena mi do něj neuvěřitelně zapadá. V minulosti ji dostávaly hráčky úplně jiné dimenze, proto mě překvapilo, že letos padlo moje jméno. Je to krásná tečka za těmi jedenácti dny, které jsme prožily v Brně a ve Varech
Co pro vás znamenal finálový zápas mistrovství světa?
Absolutní top mé kariéry. Něco neuvěřitelného. Když jsme byly dvakrát po sobě ve finále Evropy, říkaly jsme si ježíšmaria, ale o finále mistrovství světa se asi žádné z nás ani nesnilo.
Věřila byste, že se na šampionátu doma může povést medaile?
Já vím, že máme silné družstvo, jen se musí se dařit všem, co jsou na hřišti. Prostě jsme schopné odehrát některé zápasy super, ale někdy i úplně špatně. Tady bylo naštěstí víc těch prvních a jsem moc ráda, že těm škarohlídům, co nám nepřáli, jsme ukázaly, co v nás je.
Jak byl váš bezprostřední pocit, když jste už měly cenný kov v kapse.
Zmohla jsem se jen na vydechnutí: ty vole, to je neuvěřitelný. Ještě ani teď mi to nedochází.
Ve čtvrtfinále proti zlato obhajujícím Australankám se vám ale moc nevěřilo...
Kdybychom k tomu přistoupily takhle, že jsme bez šance, tak by nám hned na začátku odjely. Braly jsme to jako normální zápas a povedlo se využít slabší den Australanek.
S Běloruskem to v semifinále bylo jiné. Nesvázala vás trochu ta jedinečná šance?
Zalekla jsem se ze začátku, jak nám utekly, pak to ale bylo hodně o naší vůli. Čichnout jsme jim daly až ke konci, kdy mě nenapadlo, že si nepohlídáme doskok po šestkách. To je ale basket, miliónkrát si můžete něco plánovat, pak to stejně vyjde jinak.
Nebála jste se před prodloužením, že kvůli téhle chybě přijdete o finále?
Určitě to blesklo hlavou, v týmu je ale tolik zkušených hráček, že uděláte čáru a makáte. Celý turnaj platilo, že každá z nás nechala na hřišti vše, co mohla. I když se nedařilo, dřely jsme.
Nakazila jste svou vyhlášenou bojovností i spoluhráčky?
Myslím, že to máme každá v sobě. Šlo spíš o to překonat nervozitu a hrát svou hru.
V čem ještě vidíte kouzlo úspěchu?
V týmu všechno klapalo, mezi hráčkami i s lidmi kolem. Po devíti zápasech v jedenácti dnech už toho máte dost, atmosféra v týmu ale nedovolí něco vypustit. A k tomu skvělí diváci.
Pomohli hodně na cestě k medaili?
Určitě, začalo to už báječným prostředím v Brně a taky ve Varech byli lidi úžasní. Nikdy bych nevěřila, že se v tomhle městě může na ženský basket vyprodat tak velká hala.
Měla jste v hledišti rodinnou podporu?
Velikou, rodiče dorazili z Bruntálu na každí zápas. Jezdil i bráška a kamarádi. Po semifinále jsem zahlédla v hledišti celou naši rodinnou sekci, všichni v bílém nadšeně jásali.
Klíčová utkání turnaje jste odehrála téměř bez střídání, kde jste na to brala síly?
Při důležitých zápasech jste v tranzu a neřešíte, jestli můžete, nebo ne. Prostě běháte. Lidi kolem týmu jsou zlatí, takže když večer přijdu s tím, že mě bolí nohy, udělají všechno pro to, aby mě bolely co nejmíň.
