Článek
„Do všeho jdu naplno a po devíti zápasech během jedenácti dnů jsem ohromně vyčerpaná. Už ani sama nevím, kde jsem ještě našla sílu, ale cítím se ohromně šťastná a jsem moc ráda, kam až to tahle skvělá parta dotáhla,“ líčila nadšeně pivotka, která se chystá odehrát ještě sezónu ve Valosunu Brno a pak definitivně uzavře hráčskou kariéru.
Sama myslela, že už nic nepřekoná její pocity ze zisku medailí z mistrovství Evropy, přičemž si z nich paradoxně víc váží stříbra z Řecka 2003. „Při zlatu o dva roky později v Turecku jsem totiž měla problém s kolenem a moc jsem k němu nepřispěla. Hrát finále mistrovství světa, na němž jsem měla víc minut, než by mě vůbec napadlo, ale překonává všechno,“ tvrdila Večeřová, podle níž bylo snad nejnáročnější prodloužení s Běloruskami.
„Hecly jsme se ale s tím, že je lepší vydřít za pět minut stříbro než hrát v neděli nových čtyřicet minut o bronz,“ říkala šťastná Večeřová, která po zápase, v němž přispěla k výhře 8 body i osmi doskoky, posílala pusu mamince na tribunu. Byla moc ráda, že proměnila důležité trestné hody dvě minuty před koncem prodloužení, čímž definitivně připravila soupeřky o vedení. „Dvě nejdůležitější šestky v mém životě. Pořádně jsem se vydýchala a řekla si, že je prostě musím dát.“
V hledišti v tu chvíli všichni stáli a tleskali, hala doslova hučela: „Lidi nás dokázali zbláznit. Stejně jako v Brně, tak i ve Varech nás publikum hnalo úžasně dopředu.“
