Článek
Berete jako výhodu, že se šampionát hraje v zemi, kde jste se narodil?
Hraje se ve francouzské části Švýcarska, takže to není ve stejné zemi. (úsměv) Určitě to není nevýhoda, v létě jsem vybíral hotel, věděl jsem, kam jet na závěrečné soustředění, takže organizačně to je snazší.
Vedle práce u české reprezentace trénujete švýcarský Zug, k tomu pracujete v PR firmě… Žijete na cestách?
Naštěstí mám dobré auto, je pravda, že na německých dálnicích už mě znají… Jednou jsem jel v pátek do Prahy na dva extraligové zápasy, pak zpátky, protože jsem v sobotu hrál s Zugem, a v neděli znovu na další dva zápasy. Dalo by se i lítat, ale s autem jsem flexibilnější, můžu s hráčkami a trenéry promluvit, což je někdy důležitější než vidět samotné zápasy.
Jaká je vaše trenérská filozofie? Zdá se, že jste se víc zaměřil na útok.
Přijde mi, že je trochu v české DNA zůstávat vzadu a čekat na protiútoky. To se snažíme změnit. Slavný fotbalový kouč Roy Hodgson jednou řekl: „Můžete jít do hospody, sebrat jedenáct chlapů a za půl roku je naučíte bránit. Ale nenaučíte je hrát fotbal.“ Vidím to podobně, ofenzivní hra je mnohem náročnější.
Co by vás na šampionátu potěšilo?
Samozřejmě chceme získat medaili. Ale musíme si uvědomit, že zatím se to povedlo jen v roce 2011 v takové hezké zemi (ve švýcarském St. Gallenu)… Švédsko má pořád náskok, ale věřím, že Švýcarsko, Finsko i my jsme na podobné úrovni.