Článek
Ze hřiště odcházely v sobotu večer některé české hráčky v slzách. „Ještě cestou na hotel jsme nikdo nemluvily,“ přiznávala obránkyně Nela Jiráková. O změnu nálady v reprezentaci, jejíž součástí byl i mentální kouč, se postarala týmová porada.
„Zapálily jsme si svíčky, zazpívaly si a kupodivu se z toho dostaly strašně rychle,“ vyprávěla Jiráková. Jak se myšlenka zrodila? „Bylo to velice spontánní, ani nevím, kde se to vzalo,“ přiznávala kapitánka týmu Eliška Krupnová. „Vzniklo to z malého vtípku a byl z toho příjemný večer, který nás nabudil a sebral ze dna, na kterém jsme se ocitly,“ pochvalovala si.
Zapojil se i trenér týmu Sascha Rhyner. „Jen jsem nezpíval, to by neznělo dobře, zvlášť s mojí češtinou,“ pousmál se Švýcar na české lavičce.
Psychická očista zabrala, Češky do bitvy o bronz rozhodně nenastoupily se sklopenými hlavami, naopak dokázaly favoritky přitlačit.
„Jsem na nás pyšná, šly jsme pro medaili. Byly jsme tu jako rodina, nikdy jsem nevěřila jako letos, že ji urveme. Skočila bych do střely za každou hráčku, o to víc mě mrzí, že to nemá medailový konec,“ povzdechla si Jiráková, která přes svůj mladý věk patřila k tahounkám české reprezentace a po duelu o bronz byla vyhlášena nejlepší hráčkou utkání.
Česká útočnice Nela Kapcová (v červeném) bojuje o míček v utkání o bronz na MS florbalistek.
Ale kvalitní výkony po většinu medailových soubojů byly jen slabou útěchou po bramborovém konci šampionátu. „Naštvání, smutek, to všechno tam je. Po takových dvou výkonech a výsledcích to bolí ještě víc,“ shrnula své pocity Krupnová.
„Pro holky je to hodně kruté,“ věděl Rhyner. „Ale doufám, že u reprezentace zůstanu a že se za dva roky uvidíme možná se šťastnějšími výrazy. Český ženský florbal má světlou budoucnost,“ je přesvědčený trenér.
