Hlavní obsah

Florbalistky jsou jako komtesy, na zápasy vyráží ze zámku

VÄSTERAS

Z českých florbalistek se na více než týden staly zámecké paní. Sídlem, odkud vyrážejí na zteč proti svým sokyním na mistrovství světa, se stal zámek v malé vesničce Surahammar asi 20 minut jízdy autobusem od dějiště šampionátu ve švédském Västeras.

Tajemný i romantický je zámek, na němž české florbalistky bydlí během mistrovství světa.

Článek

Téměř pohádková stavba na ostrůvku se zámeckým parkem si české hráčky získala. „Je to luxusní. Akorát se tam trochu bojím, je to takové studené a strašidelné, jak tam mají vycpaná zvířata,“ usmívá se nejmladší členka týmu Hana Koníčková. Ve výklenku na schodech skutečně člověk narazí na vycpaného ptáka, v jednom ze zákoutí se zubí bobr, snaha o sepětí s přírodou je v rozlehlé budově znát na každém kroku.

„Když jsem se před odjezdem dívala na internet, říkala jsem si: ,Wow, zámek!´ Vypadalo to zvláštně, zajímavě. Když jsme přijížděly, jako žádná romantika nám to nepřišlo. Spíš jsme si vybavovaly všechny ty horory, strašidla, film Ti druzí, jak se všude zatahují závěsy a jsou vidět světýlka. Když večer přijíždíme z tréninku, má to spíš tajemný než romantický nádech. Ale v noci se nebojíme, okna netřískají,“ směje se kapitánka Magdalena Šindelová.

Dočasný „život na zámku“ byl zvolen jako nouzové řešení poté, co původně vybraný hotel přímo ve Västeras zkrachoval. V Surahammaru ale týmu nic nechybí, v zámku upraveném na hotel polské majitelky mají společenskou místnost i jídelnu, v jedné z věží se usídlil masér Michal Šilhan se svým vybavením, okolní park je ideálním místem na vycházky. Pokud tedy zrovna neprší, což se během turnaje zatím mnohokrát nepoštěstilo.

foto: ČFbU

Navíc se na severu brzy stmívá. „Je to nezvyk, ve tři hodiny je tma, ve čtyři nám to přijde jak v deset večer. Ale když jsme ve čtyřech na pokoji, ta se aspoň pořád něco děje a nenutí nás to spát,“ popisuje zatím nejlepší česká střelkyně na turnaji Kristýna Jílková.

„Když jsem hrála ve Finsku a bylo to podobné, měla jsem se spánkem problémy. V noci jsem nemohla usnout a přes den se mi chtělo hrozně spát. Nejhorší je říjen, listopad, kdy ještě není sníh. Když nasněží a svítí lampy, přece jen to nějak rozsvítí, ale takhle je pořád tma,“ přidává svoji zkušenost kapitánka Magdalena Šindelová.

Se svými zkušenostmi může srovnávat, je již na pátém světovém šampionátu. „V Rize jsme bydlely na ubytovně, ve Švýcarsku v horské chatě, která vypadala spíš jako stodola. Nejzajímavější byl Singapur. Přijely jsme a v autobuse slyšely: ,Holky, máme problém, vybouchlo nám ubytování. V hotelu neteče voda, musíme se přestěhovat do náhradního.´ Tak jsme si představily, jak jsme bydlely předtím a úplně se zděsily. Přijely jsme tam a byl to nádherný, megaluxusní hotel,“ vzpomíná na šampionát před čtyřmi lety.

Po úvodních dvou duelech se české hráčky vracely na zámek ve výborné náladě, v pondělí od 19.15 je ale čeká nejtěžší soupeř ve skupině - domácí Švédky.

Reklama

Související témata: