Článek
V sobotu se ve švédském Västeras proti Finkám postaví znovu v nejdůležitějším zápase své kariéry. Pokud se svými reprezentačními spoluhráčkami zvítězí, bude medailistkou z mistrovství světa. Jen její role se oproti juniorskému MS změnila - teď už tolik gólů nestřílí, její pozice je v obraně.
„Když jsme jely s týmem na první Pohár mistrů evropských zemí, bylo třeba, aby někdo zaskočil na beka. Vyšlo to na mě a pak už jsem tam zůstala v klubu a posléze i v reprezentaci,“ popisuje 23letá florbalistka svůj přerod.
Píďa soupeřky podbíhá
Nastřílené góly a pověst kanonýrky jí nechybějí. „Mně se v obraně líbí víc. Člověk tam vidí celé hřiště před sebou a když nedostaneme gól, neprohrajeme,“ má jasno. Se svými 160 cm často čelí výškové převaze soupeře. „Snažím se to spíš využívat jako zbraň. Když je člověk menší, je zase mrštnější a může soupeřky podběhnout,“ směje se hráčka přezdívaná „Píďa“.
V sobotu v dresu soupeře uvidí několik starých známých tváří. „Jsou tam asi dvě nebo tři holky, co se mnou hrály v klubu. Je mezi námi rivalita, ale těším se ně,“ hlásí. Ze svého severského angažmá si pamatuje pár slov finsky. „Několik frází ještě umím, chodila jsem tam na finštinu na univerzitu, ale ony si ze mne spíš dělají srandu, když mě slyší, přece jen už je to delší doba,“ usmívá se Billá.
Do ciziny se teď vracet nechce
Ve Finsku měla smlouvu podepsanou na dva roky, ale vrátila se už po roce. „Maminka byla nemocná, tak jsem chtěla být s ní,“ vysvětluje, proč nyní obléká dres pražských Tigers. „S finským týmem jsem v kontaktu průběžně, nabídky se objevují, ale pořád odcházet nechci,“ říká obránkyně, která přes nízký věk je už na svém čtvrtém mistrovství světa.
„A je pro mě zatím tím nejlepším, nejen kvůli tomu, že tu bojujeme o medaili. Na první šampionát jsem se dostala až v den odjezdu, kdy se v posledním přáteláku zranila spoluhráčka, postupně jsem dostávala víc prostoru. A tady máme super tým,“ tvrdí Billá. V sobotu od 12 hodin (živě na ČT 4) může její slova česká reprezentace potvrdil v boji o bronz.
