Hlavní obsah

Florbalový profík Zálesný je sám sobě agentem

Michal Osoba (Helsinky)Právo

Jen jeden Čech může na otázku, jaké je jeho zaměstnání, odpovědět: florbalista. Útočník Aleš Zálesný působící ve švédském Warbergu má tento stále ještě mladý sport jako svoji jedinou obživu. „Mám solidní smlouvu, profíkem jsem byl, už když jsem hrál před osmi lety ve Finsku za Kirkkonumi Rangers,“ říká produktivní útočník.

Foto: ČFbU

Český florbalista Aleš Zálesný při utkání s Japonskem.

Článek

Profesionalita je pro něj v současné době spíše nutností. „Hrajeme spoustu zápasů v časech, kdy bych si stejně musel brát volno, třeba ve čtyři nebo v pět, jezdíváme na zápasy venku den předem, k tomu příprava na mistrovství světa,“ popisuje nejlepší český střelec na právě probíhajícím šampionátu.

Varuje před kličkami

Florbal není sportem, kde by kolem hráčů kroužili manažeři a agenti, Zálesný si smlouvu dojednává sám. „Jsem sám sobě agentem. Pomáhal jsem takhle i spoustě kluků, co přišli do Švýcarska. Jsou tam určité kličky, které dělají kluboví manažeři, tak aby se mohli bránit a nenaletěli,“ popisuje.

Součástí smlouvy totiž bývají i ujednání o bydlení či zaměstnání. „Také je důležité, kolik ten hráč bere v době, kdy je zraněný. Jestli stejné peníze, nebo třeba 70 procent platu. Pro mladého kluka je to riziko,“ vypráví Zálesný.

Zná i fígle, jak si nenápadně o nové angažmá říct. „Hráč před koncem sezóny řekne, že je volný nebo že chce v klubu skončit. Když se to hodí do éteru, dozví se to média a pak trenéři či jiní hráči,“ popisuje z vlastní zkušenosti.

„Po mistrovství světa v Praze a Ostravě jsem říkal, že bych si chtěl zahrát švédskou ligu, vědělo to dost hráčů a trenérů, až se mi pak ozval Warberg, což je klub na špičkové úrovni,“ líčil, jak se dostal do elitní švédské ligy.

Naučila ho praxe

Management nestudoval, nejlepší školou pro něj byla samotná kariéra. „První kontrakt jsem měl už ve Finsku v roce 2002, kde mi pomohli místní kluci, pak jsem šel do Švýcarska, tam mi zase radil Radek Sikora,“ vzpomíná na pomoc reprezentačního spoluhráče.

Už tehdy si uměl dupnout. „Jednou jsem i stávkoval,“ přiznává. „Byl tam problém v prémiích, které jsme neměli vyplacené do určitého data. Tak jsme nehráli. Po pár zápasech zjistili, že bez nás to nejde, nedávají góly, ztrácejí body. Pak to vyrovnali,“ vybavuje si.

Jako agent se neuživí

Se svými zkušenostmi by se po kariéře uživil jako hráčský agent, má i slušné jazykové schopnosti. „Finština a švédština mi k srdci nepřirostly, ale německy a anglicky se domluvím,“ ujišťuje.

Přesto své „agentské“ budoucnosti mnoho nadějí nedává. „Florbal ještě není na takové úrovni, aby se tím dalo uživit. Spíš bych to mohl dělat jako koníčka nebo pomáhat klukům, aby byli zajištění,“ přemítá třicetiletý forvard, který je už na svém pátém mistrovství světa. A věří, že ne na posledním. „Chtěl bych vydržet ještě do mistrovství světa ve Švýcarsku,“ plánuje si prodloužit kariéru ještě minimálně o dva roky.

Reklama