Hlavní obsah

Jarolímová se oklepala z těžkého zranění a říká: Na šampionát se dívá i táta v Arábii

Michal Osoba (St. Gallen)Právo

Na hřišti jí v pátek bylo opět plno. Sice ne vzrůstem, ale svými florbalovými schopnostmi Anet Jarolímová vyčnívala ve čtvrtfinálovém zápase mistrovství světa ve švýcarském St. Gallenu. Dvaadvacetiletá útočnice nastartovala proti Dánkám obrat na konečných 5:1 a byla permanentní hrozbou pro branku seveřanek.

Foto: ČFbU

Česká florbalistka Anet Jarolímová (vpravo) při čtvrtfinále MS proti Dánsku.

Článek

Postup do sobotního semifinále proti Finkám máte v kapse, ale ušetřit síly se asi nepovedlo…

To ne. Ale jasný cíl byl semifinále, my pro něj udělaly vše. Naštěstí jsme to nenechaly dojít tak daleko jako v prvním zápase proti Norkám a závěr už v klidu dohrály.

Ulevilo se vám, že ta v uvozovkách povinná vítězství máte za sebou?

Určitě. Výkon proti Norsku nebyl optimální, ale posledními dvěma zápasy jsme se chytly. Tak věřím, že teď už to bude dobrý.

Vaše příprava na šampionát měla k optimu daleko, věřila jste po zářijovém těžkém zranění z turnaje v Polsku, že mistrovství stihnete?

Bezprostředně po zranění jsem o tom nepřemýšlela. Věděla jsem, že nestihnu Pohár mistrů, tak jsem si dala za cíl, že zkusím stihnout mistrovství světa. Ale s tím, že chci být za každou cenu připravená tak, abych holkám pomohla na hřišti. Ale bylo to psychicky náročné…

Jak vůbec k neobvyklému zranění došlo?

V oslabení jsem šla do brejku a sklouzla po hokejce soupeřky, přičemž už jsem dělala pohyb na druhou stranu. Noha mi ujela a už to byla šílená bolest…

Jak dlouho ta trvala?

Bohužel jsem nějakou dobu čekala na záchranku, pak jsem zase čekala, než půjdu pod narkózu… Byla to dlouhá doba, bolest byla hrozná, pak jsem ještě bohužel musela jet autobusem z Polska. Takže jsem asi ještě deset dnů nemohla ležet na pravém boku.

Postarali se o vás v Polsku dobře?

Určitě. I doktoři v Čechách pak říkali, že mi to narovnali dobře. Protože kdyby to udělali špatně, mohla bych mít následky.

Jak dlouho trvalo, než jste začala normálně chodit?

Nejdřív byly předpoklady, že o berlích budu šest týdnů, ale má silná hlava si řekla, že doktory poslouchat nebudu. (úsměv) Po čtrnácti dnech jsem odhodila berle, začala rehabilitovat a za měsíc a půl jsem trénovala naplno.

Teď se kyčel ještě někdy při hře ozve?

Naštěstí mám takovou povahu, že jsem po dvou třech zápasech odbourala strach. Teď už na bolest nemyslím.

Jak vaše vystoupení sledují vaši bratři, úspěšní fotbalisté?

Určitě sledují. Bohužel David dneska jel na soustředění, ale Lukáš určitě koukal, máma seděla dokonce tady v hledišti.  Dokonce i táta v Arábii (Karel Jarolím trénuje v saudskoarabský klub Al Ahlí – pozn. red.) to prý sledoval po internetu.

Reklama