Článek
V čem byl dnes mezi oběma týmy největší rozdíl?
Rozehrávka nebyla dobrá, stálo nás spoustu sil se k nim vůbec dostat. Byly na nás připravené dobře, my nehrály tak, jak jsme si představovaly. Bylo prakticky rozhodnuto po deseti minutách, když jsme dostaly dva góly.
S Finkami se dobře znáte ze zápasů Euro Floorball Tour, překvapily vás tady něčím?
Hrají pořád stejně, byly namotivované. My chtěly těžit z toho, že se viděly ve finále, ale bohužel se to nepodařilo. Medaile je pro nás ale pořád ve hře.
Pro vás bylo semifinále pikantní i v tom, že na druhé straně hřiště chytala vaše konkurentku z Rychenbergu Jonna Mäkelová. Brala jste ten souboj prestižně?
Rozhodně. Je to má největší konkurentka, dodnes není jasné, kdo je u nás v týmu jednička, bojujeme o každý metr brankoviště. Bohužel, skončilo to tak, jak už si pamatuju z dřívějška, že ona vyhrála a s nulou.
Česká brankářka Jana Christianová v semifinále MS proti Finsku.foto: ČFbU
Bavily jste se před zápasem nebo po něm?
Myslím, že jsme se snažily trochu vyhnout. Já se jí jen ptala, jestli bude chytat, ona říkala, že neví, ale mně bylo jasné, že bude chytat. Je jejich jednička a opravdu nejlepší.
Jak spolu vycházíte v klubu? Jste kamarádky?
Nevím, jestli přímo kamarádky, ale nemáme spolu problém. Bydlí ve Winterthuru asi sto metrů ode mě, takže k nám chodí prát a na kafe. (úsměv)
Když jste působila ve Finsku, zpočátku jste měla problém najít si k florbalu zaměstnání. Ve Švýcarsku to máte snazší?
Určitě je to jednodušší. Jsem tam druhou sezónu, zabydlela jsem se, mám tu práci i kamarády, jsem spokojená.
Jakou práci máte?
Jezdím autem a rozvážím poštu, takový kurýr.
To si asi musíte přivstat…
To bohužel musím, časově je to náročný. Ale dělám to proto, že chci hrát florbal a zlepšovat se v něm, ať to stojí, co to stojí.
Asi je to i lepší práce, než uklízení, což jste dělala chvíli ve Finsku.
To rozhodně. I si něco vydělám, nemůžu si stěžovat.
Na klubovém webu máte jako osobního sponzora uvedenou Rheinburg-Klinik, jak to osobní sponzorství funguje?
Na začátku sezóny by si každá hráčka měla sehnat osobního sponzora. Pro nás cizinky je to složitější, tak ho najde klub. Sponzoři pak přispívají nějakou částku klubu, za to se jede třeba na Pohár mistrů, přímo hráčkám nejde nic. Oni z toho mají třeba reklamu na dresech nebo v hale.
Také vás na stránkách klubu píší jako Janu „Hrušku“ Christianovou. Proč?
Hruška je moje přezdívka. Těžko se to popisuje, hruška je člověk, co je trochu namachrovaný, ale v dobrém slova smyslu. Dostala jsem ji už dávno, spíš ze srandy.
Jak se o ní Švýcaři dozvěděli?
Prozradila jim to moje kolegyně, naštěstí nechápou, co to znamená. Řekla jsem jim, že je moc těžký to v němčině vysvětlit. (usmívá se)
