Článek
Jak jste se k práci horské průvodkyně vůbec dostala?
Nejdřív jsem pro tu cestovku jezdila jako klient. Pak jsem si říkala, že by to bylo zajímavé i z druhé strany, tak jsem se o tu práci ucházela a teď dělám už čtvrtým rokem průvodce pro české klienty po horách v zahraničí.
Kolik času na horách strávíte?
Zvládám tak tři čtyři zájezdy za léto, ještě jezdím s děckama na tábor, takže si tím i splním praxi do školy, protože studuju pedagogiku.
Kde všude jste byla?
Jezdím Bulharsko, Korsiku, Slovinsko, dřív i Norsko. Snažím se absolvovat ty destinace opakovaně, abych je lépe poznala, pak je to pro mě jednodušší. Lépe pak dokážu lidi provést a neučím se nové programy.
Hory jste měla ráda odmalička?
Přesně tak. Jsem z Havířova, kousek od Beskyd. Naši mě nenutili, ale tak nějak to přišlo.
Baví vás jen hory nebo třeba i cestování za exotikou?
Spíš hory. U moře vydržím tak jeden den, pak už bych potřebovala nějakou aktivitu.
Láká vás i vysokohorská turistika?
K tomu jsem ještě nedospěla, hlavně na ni je třeba víc času a to by s florbalem skloubit nešlo.
I teď se ale připravujete o letní přípravu s vaším klubem Bohemians. Je to problém?
Je pravda, že když se vrátím do klubu, cítím se trochu zvláštně, že ti lidé na sobě makají, já tam dlouho nebyla a pak hraju… Je to trochu rozporuplné, ale o fyzičku na horách nepřijdu a na hokejku si zvyknu rychle.
Je to jen váš pocit, nebo to slýcháte i od trenérů?
Trenéři mi to říkají, ale já sama to samozřejmě vím. Jenže florbalem se neuživím a tohle mi vydělá aspoň nějakou kačku. Až se bude ve florbale vydělávat, tak to bude o něčem jiném.
Myslíte, že se toho dočkáte?
To asi ne. Jen tak brzo to nebude.
Přes sezónu už se naplno věnujete florbalu a studiu?
Ještě pracuju v Praze v baru Kumbál. To mě baví, pracuju s lidmi, jsem ráda v zápřahu. Moc nemám ráda Prahu, mám pocit, že se tam pak nudím. Potřebuju kolem sebe kolotoč.
V Praze se těch aktivit přece nabízí spousta…
To slýchám často, že je tam víc kulturního vyžití, ale já jsem trochu kulturní barbar. A sportu mám dost s florbalem i ve škole, protože studuju biologii a tělocvik.
Do Prahy jste z Havířova šla kvůli florbalu?
Dodělávala jsem tu ještě gympl. Dostala jsem nabídku do Vítkovic, ale nedopadlo to a v Praze jsme se domluvili daleko lépe. Bylo mi sedmnáct, Praha pro mě byla tahák. Už bych to asi neudělala. Sice mě to posunulo v osobním životě, osamostatnila jsem se, ale hrozně ráda se vracím domů.
Zklamala vás Praha?
Nechci říct, že zklamala, ale moc se mi tam nelíbí. Spousta lidí, chvílemi jsou až nepříjemní, všechno ve stresu…
Takže ideální představa vaší budoucnosti je jít učit zpět do Havířova?
Nevím, jestli přímo tam, ale někam do té oblasti. Přijde mi, že čas tam neutíká tak rychle.
Co varianta jít se živit florbalem do ciziny?
Před dvěma lety jsem nabídku měla, ale neláká mě to. Potřebuju dodělat školu, protože mi bude 26, tak si to nechci platit, kdybych musela studium přerušovat.
