Článek
Jak si ceníte narůstající medailové sbírky?
Trojka je pěkné číslo. Ještě chybí zlatá, ale realita teď neodpovídá tomu, že bychom mohli bojovat o zlato. Jsem rád, že můžu bronz pověsit dceři na krk, to byl můj úkol. Dcera (dvouměsíční Karolina – pozn. red.) je vlastně zlato, které mám. Rodina fandila u televize, kdyby byla malá starší, tak přicestuje. Viděl jsem tu manželku od Ondry Mikeše, která je těhotná. Už jsem mu říkal, ať nezapomene na medaili na novorozeneckých fotkách.
Bronz slaví český tým po čtyřech letech. Jsou oba kovy srovnatelné?
Tenhle je pro mě výš. V Helsinkách jsem nechytal zápas o bronz, tady máme nový tým. Posunuli jsme se z nelichotivého sedmého místa. Možná jsme mohli semifinále s Finy zvládnout líp, ale to je daň za naši nezkušenost.
Na druhou stranu Švýcary se české reprezentaci daří teď porážet pravidelně.
Myslím, že mají přestárlý tým. Měli před turnajem spoustu zraněných, nebyli v dobré pohodě. A my naopak máme tým, který ještě nějaký čas potřebuje, ale už je tu spousta rychlých a šikovných kluků. A ty zkušenosti budou za dva roky k nezaplacení.
Za dva roky i s vámi?
Nemám to promyšlené, dva roky jsou dlouhá doba, může se změnit spousta věcí. Pro mě bude důležitá zpětná vazba od trenérů a spoluhráčů. To bude vodítko, jestli má smysl pokračovat.
Před turnajem jste si najal soukromého kouče, držel dietu… Vyplatilo se?
Projevilo se to. Neměl jsem pocit, že bych na konci turnaje lapal po dechu, což ovlivňuje reakce, protože když se člověk zadýchá, jsou pomalejší.
