Rubriky:

Florbal

V klubu vše funguje, proto máme výsledky, míní kapitánka Vítkovic Ferenčíková

26. dubna 2016 19:37 - Ostrava

Vůbec první slovenskou florbalistkou, která oblékla dres Vítkovic, se v roce 2010 stala Denisa Ferenčíková. Po šesti letech v Ostravě se může chlubit i díky nedávnému vítězství v superfinále dvěma zlatými a čtyřmi bronzovými medailemi. K historicky třetímu mistrovskému titulu vítkovických žen dovedla tým s kapitánskou páskou na ruce. „Titul jsme si zasloužily. V nájezdech jsme měly lepší střelkyně i brankářku,“ vrátila se k superfinále vystudovaná ekonomka Ferenčíková.

 

Vlaďka Zoubková

Jak obtížná byla cesta zpátky na florbalový trůn?

Je pravda, že ve čtvrtfinále a semifinále jsme hráli s relativně slabšími soupeři. Ale o to nám v celé sezóně i šlo. Snažili jsme se vyhrát základní část také proto, abychom se vyhnuli Chodovu či Herbadentu. Ale FBC Ostrava ani Bohemians nebyli úplně snadnými soupeři, v každém zápase nás nutili hrát na maximum. Co se týče finále proti Chodovu, řekla bych, že jsme v některých fázích zápasu byli lepší a titul si zasloužily. Bylo to na krev, skončilo to na nájezdy a vyhrál asi ten šťastnější. Ale my jsme v tom klíčovém okamžiku měli lepší střelce i brankářku.

Nájezdy jsou loterie, co se vám při nich honilo hlavou?

Věřila jsem, že vyhrajeme. Ten pocit jistoty mi dávala naše brankářka Lauma Visnevska, protože jsem ji v nájezdech zažila už na mistrovství světa. Tam nás vychytala také v nájezdech. Byla excelentní, a když jsme šli do nájezdů, věděla jsem na sto procent, že zvítězíme. I holky, které šly střílet, si na nájezdy věřily. Jsem ale ráda, že na mě už řada nepřišla (smích).

Lotyšská brankářka Visnevska byla pro všechny trochu neznámou. Nevědělo se, zda bude ve finále oporou. Jak jste to vnímaly vy, jako její spoluhráčky?

Když přišla po novém roce, tak jsem měla smíšené pocity. Lauma je úplně jiná, než byla Lenka Kubíčková. Moc s námi nekomunikovala, ale to bylo dáno i tím, že některé z nás neumíme tak dobře anglicky. Pak přišel Honza Maceček (trenér brankářek), který s ní začal víc komunikovat a časem jsme si zvykli jak na ni, tak na její brankářský styl. Do týmu zapadla a rozuměly jsme si.

Jak nahlížíte na systém, kdy se o titulu rozhoduje v jediném utkání superfinále, které se navíc hraje v Praze?

Osobně se mi to ze sportovního hlediska moc nelíbí, všechny bychom asi raději hrály finálovou sérii. Ale na druhou stranu, asi by na nás nikdy osm tisíc lidí nepřišlo. Nemá smysl si něco nalhávat, takovou atmosféru florbalisté v Česku jindy nezažijí. Pro všechny to byl obrovský zážitek a je to asi dobře vymyšlené.

Co bylo rozhodující pro to, že jste so po roce zase vrátily na extraligový trůn?

Ze začátku sezóny by na nás asi nikdo nevsadil. Odešly nám Ratajová, Sládečková, Klapitová, Kubíčková. To jsou opravdu velká jména. Ale přišly mladé dravé hráčky, které nikdy titul nevyhrály, jako například Romana Kiecková a v týmu byl cítit hlad po úspěchu. A určitě jsme k tomu přidaly i nějaké ty florbalové dovednosti.

Dá se letošní titul přirovnat k tomu před dvěma lety?

Těžko, protože ty sezóny byly odlišné. Před dvěma roky jsme odehráli těžké semifinále na sedm zápasů a v tom to bylo obtížnější a emotivnější. Tehdy jsme byly považovány za favorita play off, což letos nebylo. Ani ve finále se nám moc nevěřilo, všichni si mysleli, že nás Chodov rozbije.

Jak jste to v týmu vnímaly, že se vám nevěřilo?

Byla jsem i ráda. Říkali jsme si, jen ať si tu roli favorita i ten tlak s tím spojený Chodov užije. My jsme byly trochu v pozadí, ale věděly jsme, že hráčky Chodova nejsou o nic lepší. A utkání to ukázalo.

V Ostravě je florbal aktuálně nejúspěšnější sport. Vnímáte to?

Hokejovým Vítkovicím, ani Baníku letošní sezóna nevyšla, a tak si to postavení užíváme. Nejen v Ostravě, ale prakticky na celé severní Moravě je florbal docela populární. Máme slušnou základnu, velmi dobře se tady pracuje při vytipovávání posil. Tým funguje, jsou tu skvělí trenéři, a proto máme výsledky.

Jste tady už šest let. Zůstanete, nebo byste ráda okusila něco nového?

Chtěla bych zůstat, ale člověk nikdy neví. Uvidíme, zda se povede nějaké zahraničí, nějakou nabídku mám a je to všechno otevřené. Nemám ale důvod odcházet a v České republice bych asi ani jinam nešla, protože co se týče florbalu, tak lepší podmínky snad ani nejsou. To by musela přijít snad jedině pracovní nabídka, která by mě donutila se přestěhovat.

Jiří Tomaškovič, Právo

Zrušit


Časová osa: Florbal