Hlavní obsah

O úspěchu rozhodují i detaily. Třeba kvalitní spánek, říká předseda ČOV Kejval o přípravách na OH v Tokiu

Karel FeltSport.czPrávo

Olympijské hry v Tokiu začnou za necelé dva roky, ale už nyní odstartoval v některých sportovních odvětvích boj o účastnická místa. Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval v rozhovoru pro Sport.cz a Právo prozradil, jak důležité jsou pro kvalitní sportovní výkon i ty na první pohled nejmenší detaily jako třeba na míru ušitá matrace pro dobrý spánek, ale i český chléb, tisíce kilometrů od domova jinak nedostupný...

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Předseda ČOV Jiří Kejval

Článek

Nejprve se zeptám na peníze. S jak velkou finanční částkou vlastně ČOV hospodaří?

Než jsme přišli o peníze z loterií, bývala to miliarda korun. Nyní ČOV hospodaří asi se 165 milióny korun.

Z toho ale kvalitní přípravu na vrcholné akce, jako jsou olympiády, nezaplatíte...

Z těchto peněz se nefinancuje veškerá příprava olympioniků. Přibližně 40 miliónů korun padne na obligatorní náklady. Platíme takové ty povinné věci za všechny sporty, například ochranným svazům, aby se na sportovištích mohla pouštět hudba, aby to nemuseli platit pořadatelé akcí. Za sportovce platíme pojištění, a to včetně Sokolů. Platíme pojištění odpovědnosti trenérů za jim svěřené mladé sportovce. Podporujeme medailisty z olympijských her, jakmile dosáhnou věkové hranice šedesáti let.

V rámci Českého olympijského výboru fungují složky a komise. Podporujeme například činnost Olympijské trenérské akademie, která pořádá trenérské semináře včetně skvělé akce s názvem Mosty, kde se mohou čeští trenéři setkat s velkými osobnostmi ze světa. Snažíme se propojovat sport s kulturou a vědou, vydáváme tematické publikace. Například ve spolupráci s profesorem Rostislavem Šváchou a Akademií věd jsme připravili publikaci, která mapuje 450 let sportovní architektury v Česku. Jiná publikace se zabývá sportem v umění u nás i ve světě. Podporujeme mnoho dalších aktivit, včetně výzkumné činnosti.

Podílí se ČOV vůbec na financování přípravy olympioniků?

Reprezentanti v individuálních sportech mají čtyři způsoby financování. Tím klíčovým jsou prostředky z jejich středisek, tedy Dukly, Olympu a Vysokoškolského sportovního centra. Tam mají zázemí, dostávají výplatu a peníze na soustředění. V rámci sportovní reprezentace jim dávají peníze příslušné svazy. Třetí část tvoří prostředky od sponzorů, prostřednictvím jejich zastupujících agentur, které závisí na jejich úspěšnosti.

Přes padesát nejlepších sportovců, potenciálních kandidátů na olympijské medaile, získává finanční podporu z projektu TOP Teamu, kterou mohou využívat například na soustředění, lékařské nebo fyzioterapeutické zajištění a další věci, které jim pomohou v přípravě nejen na olympijské hry. Peníze na přípravu dostávají i nadějní sportovci, takzvaní stipendisté. Nejen oni mohou využívat i servisní podporu, která se týká například spánkologie a aklimatizace, výživy, prevence zranění, psychologie a řady dalších oblastí.

Zmínil jste, že ČOV financuje spoustu projektů, od propojení sportu s uměním, vědou, ale i výzkumem. Kdo je lídrem těchto aktivit?

V oblasti sportu se tomu věnuje sportovní ředitel ČOV Martin Doktor ve spolupráci s řadou odborníků. Martin je ideálním propojením bývalého vynikajícího sportovce, úspěšného trenéra a zároveň moderního funkcionáře. Dokáže skvěle spojit tyto pohledy na konkrétní věc. Spolupracuje s lékařskou komisí, kterou vede profesor Pavel Kolář. V servisní části TOP Teamu, o kterou se stará bývalá úspěšná triatlonistka Lenka Kovářová, jsou zapojeni ti nejlepší odborníci z Česka i zahraničí. Zabývají se například kvalitou spánku a aklimatizací, tolik důležitou pro všechny sportovce napříč odvětvími. Snažíme se tak dosáhnout zázemí srovnatelného se světem.

To by se asi Emil Zátopek, pod jehož fotografií sedíme, hodně divil...

Nepochybně, ale sport je už mnohem dál než za jeho éry. On byl fenomén. Až neskutečně tvrdě trénoval. A pak si třeba dal pořádně tlustý krajíc chleba třeba se sádlem a vyrazil na maratón. Byl geniální běžec, ale dnes by se se svými časy na olympiádu ani nekvalifikoval. To nemyslím nijak zle, naopak si ho velice vážím, ale současný sport je prostě daleko jinde. Jedinec sám už ničeho nedosáhne, musí kolem sebe mít kvalitní tým odborníků z různých oborů.

Podílíte se i na metodice tréninků pro jednotlivé sporty?

Snažíme se podporovat vzdělávání trenérů a přinést podněty. Skvělou práci odvádějí Trenéři ČOV v čele se Zdeňkem Haníkem, Michalem Ježdíkem a dalšími odborníky. Zabýváme se však zejména tématy, která jsou společná pro všechny sporty. Specifické záležitosti pro jednotlivé sporty si rozvíjejí především příslušné svazy.

Seznámili se už čeští sportovci s prostředím a podmínkami, které je v Tokiu čekají?

Někteří sportovci je samozřejmě znají ze svých soutěží. A hodně se tomu věnuje sportovní úsek ČOV. Martin Doktor zažil na olympijských hrách v Atlantě podmínky, které se z hlediska podnebí, extrémního vedra a časového posunu podobají těm v Tokiu, takže se snaží přenést svoje zkušenosti. Proto už před časem našel ve spolupráci se Sportovním expertním týmem lokalitu pro předolympijské kempy. V Kóči by měla probíhat i závěrečná příprava na hry. Jde o to, aby sportovci měli možnost si vyzkoušet dopředu nejen podmínky, ale třeba si zvyknout i na kulturní odlišnosti. Když jedete dosáhnout životního výsledku do prostředí, kde jste nikdy nebyl, většinou to nedopadne dobře. Chceme-li od sportovců mimořádný výkon na olympiádě, pak jim k tomu musíme vytvořit optimální podmínky.

Týká se to jen sportovišť, nebo i dalších záležitostí, jako je třeba aklimatizace?

Pochopitelně i aklimatizace, a tudíž i spánkového režimu. To je právě jedno z témat servisní podpory TOP Teamu, zabývají se jím odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Národního ústavu duševního zdraví a další experti. Ledacos jsme už aplikovali v zimě v Pchjongčchangu, něco se povedlo, další věci řešíme a posouváme je dál. Pro sportovce připravujeme aklimatizační modely, podle kterých nosí speciální oranžové brýle, využíváme takzvanou světelnou sprchu a další záležitosti. Hodně nám směrem k Tokiu pomáhají zkušenosti právě z Koreje, protože se jedná o stejné časové pásmo.

Spánek je jedním z klíčových parametrů pro výkon, každý z nás ví, jak rozdílně se cítí dobře nebo špatně vyspaný. Jak tohle řešíte?

Začali jsme s tím už v Riu, pro všechny sportovce vozíme na olympijské hry speciální matrace, které odpovídají jejich váze. Ty největší medailové naděje je mají navíc opravdu na míru. Tým specialistů měří rozložení váhy ležícího sportovce, které je jiné u padesátikilové gymnastky a jiné třeba u více než stokilového judisty Lukáše Krpálka. Roli hraje i to, že někdo má silnější vršek těla, jiný zase spodek.

Máme speciální firmu, která takové matrace vyrábí. Konkrétnímu sportovci necháme matraci udělat na míru domů a naprosto identickou i do olympijské vesnice, aby si na ni mohl v předstihu zvyknout. Už rok před olympiádou na ní spí, takže je dost času matrace vyladit. Podílí se na tom nejen odborníci na spánek, ale třeba i profesor Pavel Kolář. Veslař Ondra Synek už s tím má zkušenosti. Když za ním na minulých olympijských hrách přišli do pokoje slovenští veslaři a viděli matraci, na níž je jeho jméno, žasli.

Patří do této kategorie specialit i český chleba, který pro sportovce pekla česká firma na olympiádě v Pchjongčchangu?

Patří a tenhle krok vyšel dokonale. Pekař Karel Rendl ze Sušice tuhle možnost vzal velmi prestižně a odmítl i finanční vyrovnání. Dělal i bezlepkový chléb a spoustu dalších dobrot. Nejde o žádný rozmar, děláme to především kvůli tomu, že v Asii neexistuje evropský chléb, neumí ho tam dělat. Přitom jde o základní surovinu, kterou jsou sportovci často zvyklí mít třeba ke snídani.

Svoji roli určitě hraje i oblečení, a vůbec nejde jen o líbivý design...

Máte pravdu. Důležitá je funkčnost. Už pro zimní olympijské hry v Pchjongčchangu nám s tím pomáhala skupina sportovců, kteří mají sami obrovské zkušenosti. Kateřina Neumannová, Tomáš Kraus, Ondřej Synek a Martin Doktor přispěli svými postřehy a testovali oblečení, bylo to obrovské plus a posun. Vítězná sestava se nemění, proto bychom chtěli stejný tým zachovat i pro hry v Tokiu. Své názory přidá i Komise sportovců v čele s Davidem Svobodou.

Není to přeci jenom trochu přehnané, zabývat se takovými detaily?

Vrátím se k tomu, jak jsme mluvili o Emilu Zátopkovi. Po většinu kariéry neměl ani trenéra. Dnes je sport záležitostí týmu. Každý, kdo jede na olympijské hry nebo se účastní přípravy, musí udělat absolutní maximum. Aby sportovec v daný okamžik uspěl, musí se sejít všechno, proto musí být příprava stoprocentní. O vítězství rozhodují milimetry a setiny sekundy, rozhoduje každý detail a každé opomenutí sráží výkon dolů. Všichni musejí odvést maximum a to je jediná možnost, jak můžeme aspirovat na úspěch.

To je podle mne zásadní změna, která se ve sportu za poslední desetiletí udála. Proto jsou důležité i detaily. O výkonu sportovce rozhoduje i hlava, protože všichni mají přibližně stejně natrénováno, podobně na tom jsou technicky, a pak vstoupí do hry třeba dobrá matrace a kvalitní spánek před výkonem.

Jak důležité je z vašeho pohledu mít v týmu i člověka, který se stará o pohodu...

Psychologie je z hlediska sportovního výkonu nejméně prozkoumaná, je to věc neměřitelná. Proto je důležité vytvářet pohodu. Třeba na olympijských hrách v Riu sehrál úžasnou roli v týmu tenista Radek Štěpánek, byl skvělý hecíř a tmelil partu. Důležitou roli hraje i kaplan. Podobně jako jiné výpravy, Němci, Španělé, Francouzi, Poláci, ho také máme. Některé výpravy mají dokonce dva, římskokatolického a protestantského. Kaplan s námi byl v Riu i Pchjongčchangu a osvědčil se.

Není součástí výpravy, ale docházel do olympijské vesnice každý den. Kdo chtěl, svěřil se mu, povinné to nebylo. Obecně se ale snažíme vytvářet podmínky k tomu, aby se sportovci v olympijské vesnici cítili dobře. Proto vozíme branding a chystáme útulné zázemí mise, kam si sportovci vždycky mohou zajít na kávu, popovídat si, dívat se na přenosy, když zrovna nemohou jít osobně fandit, nebo si třeba zahrát stolní tenis nebo hokej.

Co rodinné týmy, jaký kolem sebe měla třeba Ester Ledecká v Koreji. Berete je jako přínos, nebo možné ohnisko problémů?

Jednoznačně jako přínos. Dvě Esterčiny zlaté medaile nám dávají za pravdu. Opět tady hrál roli Martin Doktor, který z vlastní zkušenosti ví, jak důležité je mít na vrcholné akci kolem sebe pohodu rodinného týmu, takže tento nápad i přes rozpaky některých lidí z ČOV podpořil. Vyplatilo se to.

Kdo vlastně sportovce na olympiády nominuje?

Sportovce nominují svazy na základě dosažených výsledků a splnění nominačních kritérií. Nominaci následně schvaluje Český olympijský výbor.

Symbolem Tokia 1964 byla Věra Čáslavská. Budete ji prezentovat na olympiádě?

Rádi bychom, pracujeme na tom.

V úvodu jste hovořil o propojení sportu například s kulturou. Týká se to i Tokia?

Snažíme se v zahraničí při olympijských hrách propagovat českou kulturu i průmysl. V Japonsku je populární česká klasická hudba i plzeňský Prazdroj nebo Praha jako turistická destinace. Jednáme s CzechTourismem a v kulturní oblasti se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, který příští rok jede do Japonska na turné. Snažíme se vše propojit se sportem a udělat ve spolupráci s dalšími organizacemi dobrou reklamu České republice.

Olympijské parky v českých městech měly velký mezinárodní ohlas. Počítáte s jejich pokračováním v průběhu olympiády v Tokiu nejen doma, ale tak říkajíc i šířením v jiných zemích?

Projektu Olympijských parků, nyní už festivalů, se ujal Mezinárodní olympijský výbor, který se je snaží šířit do světa. S MOV spolupracujeme na vzniku manuálu organizace festivalů. Jeho vznik podporuje Evropská unie, v tomto projektu je zapojeno osm zemí a my jsme jeho lídry. A samozřejmě počítáme s tím, že v průběhu her v Tokiu opět budou festivaly i v Česku.

Reklama