Hlavní obsah

Osm Váňových titulů? Nechytatelná meta, ujišťuje vítěz Velké pardubické

Jan ŠvandaSport.czPrávo

Vypálil rybník favorizovaným koním trenéra Josefa Váni včetně obhájce No Time To Lose. Sedmiletý hnědák Tzigane Du Berlais si po drtivém finiši doběhl při své premiéře ve Velké pardubické pro vítězství a jeho žokej Jan Faltejsek slavil už páté prvenství v nejtěžším překážkovém dostihu starého kontinentu

Foto: David Taneček, ČTK

Slavný dostih v Pardubicích vyhrál sedmiletý hnědák Tzigane Du Berlais v sedle s Janem Faltejskem.

Článek
Fotogalerie

Jak se to poslouchá?

Nezní to špatně (úsměv). Už jsem před dostihem předesílal, že sedím na nejlepším koni v poli. Otázkou bylo, do jaké míry se to povede, ale věděl jsem, že kvalitu má. V poslední kvalifikaci ji ukázal a teď na posledních dvě stě metrech předvedl zrychlení, které umí málokterý kůň.

Útočil jste ze zadních pozic. Přesně takový byl plán?

Určitě. Já o něm vím, že se dokáže vyhnout a rovinku táhne skvěle. Jeho člověk musí drtit celý dostih, aby ho udržel v kontaktu. Kdyby se na něj člověk trošku vykašlal, tak zacouvá a už se nikam nedostanu.

Znamená to, že je trošku línější?

Dá se to tak říct. (smích)

Majitel Jiří Charvát mluvil o tom, že tento kůň má radši měkčí dráhu, přesto dokázal zvítězit.

Jedna věc je, co ten kůň preferuje a druhá, jak potom dokáže zaběhnout. Musím pochválit pořadatele, odvedli neskutečnou práci. Ze začátku to ještě trošku klouzalo, ale během dne přestalo a na Velkou už to bylo absolutně skvělé. Nemyslím si, že by půda byla až tak tvrdá.

Jak zvládl Tzigane Du Berlais Taxisův příkop?

Musím před ním smeknout, že se z něj nepodělal a lupnul ho jako malinu. Objevil jsem se v první vlně. Jarda Myška s Bridgeurem byl vlevo, Universe of Gracie vedle mě vpravo a byl najednou uprostřed úplně sám.

S překážkami si v dostihu vůbec potíže nedělal.

On si je rád vyřeší tak, že přijde blíž a skočí je pomaleji. Samozřejmě člověk zacouvá v tom dostihu, ztratí dvě tři délky. Ale když ho člověk dá dohromady, tak on zase se vydá zase zpátky do akce.

Kdy jste začal doufat ve vítězství?

Až když jsem minul Hegnuse, tak jsem věřil, že to dáme.

Přitom jste začal nedělní mítink dost nešťastně, hned při prvním menším dostihu jste spadl. Jak vám v tu chvíli bylo?

Popravdě nic moc. Dostal jsem koňara a trochu do hlavy. Ale to je prostě život překážkového žokeje.

Chybí vám ještě tři vítězství, abyste ve Velké vyrovnal legendárního Josefa Váňu. Je to daleko?

Ano, já stále tvrdím, že je to nechytatelná meta. Ani ho nemám chuť honit. Pan Váňa je legenda a nepřemýšlím nad tím. Když se to povede, budu rád. Když ne, svět se nezboří.

Jaká vás čeká oslava?

Nasedám do auta a jedu domů. Ráno se jede zase dál, protože se jede na další dostihy. Nemám ani speciální vitrínu na trofeje, v podstatě stále žiju s ruksakem na zádech, takže se o ně stará doma v Kladrubech moje maminka a ta je má někde uložené.

Velkou Pardubickou jste ovládl třikrát s Orphee des Blins, jednou s Charme Lookem a teď s Tziganem Du Berlais. Můžete porovnat všechny tři vítěze?

Těžko se to hodnotí. Orphee byla klasová kobyla už ve Francii, ale taky jí to trvalo, než se to v Pardubicích naučila a v podstatě při první Velké jí nikdo nevěřil. Ona ji dala a pak vyhrála další dvě. Charme Look, ten to ukázal jeden rok. Je otázka, proč ne i dál. A Tzigane je mladý kůň, který má kam růst a jít dál. Samozřejmě důležité je zdraví, ale ještě může ukázat spoustu věcí.

Dá se říct, že jste taková továrna na vítězství?

Vůbec ne, tou jsou koně.

Reklama