Článek
Jak se těšíte na pražské finále?
Jet doma je něco neuvěřitelného. Nikdo nečekal, že finále uvidí Praha. Moc se těším, protože startovat doma v konkurenci nejlepších světových jezdců a koní za český tým je splněný sen. Pro nás, co se věnujeme parkurovému sportu ať v Česku, nebo ve světě, jsou Prague PlayOffs největšími závody, jaké se kdy konaly. Věřím, že nás přijde povzbudit co nejvíc fanoušků.
Týmová soutěž začíná ve čtvrtek 13. prosince čtvrtfinálovým závodem. Kladete si hodně vysoké cíle?
Pochopitelně nechceme skončit hned první den, takže hlavním cílem bude postup do pátečního semifinále. Samozřejmě si přejeme dojít co nejdále. V Praze se představí šestnáct nejlepších týmů, ale diváci uvidí i individuální soutěž těch opravdu nejlepších jezdců. Připraven je také bohatý program, v němž se myslí i na rodiny s dětmi. Sama jsem zvědavá, jaké to bude, nikdy jsem nic takového neviděla. Věřím, že my podáme co nejlepší výkony a přijde nás podpořit co nejvíce fanoušků.
Prague Lions tvoří pět jezdců, vy s Alešem Opatrným, Švéd Peder Fredericson, Belgičan Niels Bruynseels a Nizozemec Gerco Schröder. Držíte spolu, nebo se jedná jen o sestavu jezdecky vynikajících individualit?
Tvoříme skutečně tým. Držíme spolu, podporujeme se navzájem a dokážeme pozvednout jeden druhého, když se mu nezadaří. Taková soudržnost není v týmech úplně obvyklá.
Závodíte druhým rokem. Nasbírala jste už dostatek zkušeností?
V minulé sezóně jsem se naučila nejvíc jak na opracovišti či na dráze, tak v přípravě koní, zkrátka ve všem. Otevřelo mi to oči. Letos se samozřejmě také učím a sbírám zkušenosti od kolegů v týmu, sleduji i ostatní jezdce, jak kdo co dělá, jak k čemu přistupuje.
Mezi nejvydařenější závody určitě patří Miami a Řím…
Přesně tak. Do USA jsme jeli s jasnou taktikou podřídit vše týmové soutěži a vyšlo to skvěle. Do rozhodujícího závodu jsme nastupovali ze třetího místa, měli jsme i štěstí a vyhráli jsme. V Římě se nám vydařil první den, do druhého závodu jsme šli z první pozice. Přiznám se, že jsem byla nervózní, protože když nastupujete z prvního místa, očekává se od vás odpovídající výkon. I přes jedno smolné zaváhání koně Pedera Fredericsona, který vybočil, ale kolega ho neuvěřitelně navedl zpátky na překážku a jízdu dokončil, jsme nakonec skončili na výborném třetím místě.
Prozradíte závod, na který byste nejraději zapomněla?
Nedá se říct, že bych na nějaký chtěla zapomenout, každý mi přináší cenné zkušenosti. Samozřejmě, když se závod nepovede, moc mě to mrzí, ale kolegové mi vždycky pomohou se psychicky zvednout, a to je důležité.
Kdybyste měla charakterizovat podíl jezdce a koně na výsledku…
Dá se zjednodušeně říct, že je to padesát na padesát.
S jakým koněm budete v Praze startovat?
Chtěla bych jet se Silverstonem G. Pracujeme spolu teprve necelý rok, ale hodně si rozumíme, dokážeme se navzájem podržet, když ten druhý je víc nervózní. Je to báječné, až neuvěřitelné souznění. Pochopitelně vybírám z více koní podle formy, ale věřím, že to se Silverstonem vyjde.
Co vás do pražského finále ještě čeká?
Poslední závod série Global Champions League se jede 8. až 11. listopadu v Dauhá, pak chci absolvovat několik závodů v evropských halách, protože jsme zatím závodili jen venku a potřebujeme si zvyknout na jiné prostředí. Pro koně i jezdce je prostředí a bouřlivá nebo tichá atmosféra hodně důležitá. Když třeba kolem závodiště chodí lidé v plavkách, je to pro koně něco neobvyklého. Důležité je, aby se nejen jezdec, ale i on maximálně soustředil.
