Bude to masakr, ví Sáblíková. Narazí i na troufalou Japonku

„Nebudu lhát, jsem unavená, ale konec sezony se blíží, není se na co šetřit," vzhlíží Sáblíková k víkendovému šampionátu na rychlém kanadském oválu. „Čtyři závody ve dvou dnech, to bude masakr, ale je to každý rok stejné, nějak se s tím poperu," hlásí dál ze zámoří.

V sobotu pětistovka a trojka, v neděli 1500 m a pětka. To je program pro ženská rychlobruslařská esa.

„Už na sobě cítím, že se s blížícím startem dostavuje taková ta klasická předzávodní nervozita. Konkurence je obrovská a závodnice hodně vyrovnané. Jedna věc se u mě ale nemění: nevzdávám se předem a chci na ledě nechat všechno, tak to bude i tentokrát," plánuje. Ambice? „Počkejme na sobotu a neděli. Pak budeme všichni chytřejší," reaguje s úsměvem Sáblíková.

Evropský čtyřboj zvládla v lednu v Collalbu jako druhá nejlepší za Antoinette de Jongovou z Nizozemska. Ta nebude chybět ani tentokrát a s ní i ostatní tradiční soupeřky – další Nizozemka Ireen Wüstová a také smělá Japonka Miho Takagiová. Ta čelí mimořádné výzvě. Minulý víkend v Heerenveenu ve stříbrném provedení zvládla sprinterský čtyřboj, hned o týden později si troufá na další, úplně jiný zápřah – velký víceboj. Potvrdí pověst jedinečné univerzálky a obhájí titul? Ten loňský získala v pekelných podmínkách v lijáku na otevřeném olympijském stadionu v Amsterdamu. Zdravotními trablemi sužovaná Sáblíková tam skončila v poli poražených.

„Ale byl to neuvěřitelný zážitek pro všechny závodníky. Při každém vstupu na led, pokaždé, když jsem slyšela své jméno, bylo to neskutečně emotivní," říkala před rokem nadšeně Sáblíková k rychlobruslařským orgiím v nizozemské metropoli.

Teď ji i další závodnice čekají parádní, ale poněkud sterilní podmínky haly v Calgary s exkluzivním a rychlým ledem. Bouřlivá atmosféra asi bude chybět...

Co problémy s aklimatizací? „S časovými posuny se vyrovnávám docela těžko, takže to bylo jako na houpačce. Jeden den jsem byla v pohodě, druhý den bylo všechno obráceně," líčí Sáblíková.

Do Kanady však s týmem letěla s dostatečným předstihem už před dvěma týdny. „Právě kvůli posunu, ale taky kvůli tomu, abych nebyla dlouho bez ledu. Už jsem si zvykla a je to v pohodě."

Vzpomínky na dvojnásobně zlaté mistrovství světa v Inzellu utlumila rychle. „Byla to neskutečná euforie. Parádní pocit. Ale vydrželo to jen chvíli. Nebyl čas na slavení. Sezona je dlouhá a já mám před sebou tohle mistrovství světa ve víceboji, po něm ještě finále Světového poháru, takže jsem taky musela trochu trénovat. (úsměv) Každopádně mě výsledky z Inzellu nadchly a uklidnily. Dokázala jsem, že se pořád můžu měřit s nejlepšími, i když už nejsem nejmladší. A to je příjemné," říká jednatřicetiletá česká hvězda.

Cítí i teď formu? Zvládne úvodní sprint, který je pro ni coby pro vytrvalkyni velkou nástrahou a může o všem podstatném rozhodnout?

„Mám natrénováno, cítím se dobře, ale je to víceboj, což je úplně jiný závod než všechny ostatní. Začíná se pětistovkou a o mně se ví, že nejsem sprinterka. Už teď je mi jasné, že pětistovka bude trápení. U mě je to vždycky na téhle trati loterie. Pokusím se ji zajet tak, abych i po ní měla reálnou šanci myslet na slušné umístění," přemítá.

O případném překonání světového rekordu na pětce, který sama drží a které zmiňoval po Inzellu trenér Petr Novák, sama nemluví. „Když jsou ideální podmínky, led v Calgary patří k nejrychlejším na světě, takže se teoreticky dají očekávat hodně dobré časy," je jí jasné, i když zpravidla ještě lepší podmínky bývají na výše položené dráze v Salt Lake City, kde se o týden později jede finále SP. Ale bez její triumfální pětky, jen se závodem na 3000 m. „Už dopředu je jisté, že to bude hodně bolet," ví Sáblíková.