Článek
Z darů určených králi paralympijského hnutí u nás mu největší radost udělal do užívání svěřený vůz Škoda Roomster. "Auto bych rád někomu daroval, ale říkám upřímně, že ho potřebuji. Výrazně mi usnadní sportovní i osobní život," přiznává 27letý rodák ze Skutče, jenž se statečně potýká s následky dětské mozkové obrny. Už od školních let se snažil na kole závodit, ale proti zdravým cyklistům neměl se svým postižením téměř žádnou šanci. "Sport zdravotně postižených jsem viděl poprvé před sedmi lety na paralympiádě v Sydney, kde jsem byl na studijním pobytu. Po návratu jsem slyšel v Radiožurnálu, že existuje federace Spastic Handicap, tak jsem tam zavolal a od té doby závodím mezi svými," líčí Bouška.
Jeho první velkou soutěží mezi zdravotně postiženými sportovci bylo ME 2001, kde získal tři zlata a jedno stříbro a od té doby se nikdy nevracel bez cenného kovu. Doma má už 22 medailí. "Já jsem je nikdy nepočítal. Přestože mám i dost zlatých, nejcennější jsou pro mne dva bronzy z aténské paralympiády," vyznává se Bouška, kterého na hrách v Řecku o prvenství v závodě na 1 km s pevným startem připravilo zvláštní sloučení kategorií a přepočet časů podle stupně postižení. "Teď už se podobná rozhodnutí dělají i na šampionátech."
Bouška denně trénuje čtyři až pět hodin a zároveň pracuje jako asistent trenéra cyklistické skupiny v Nole Teplice, kam se kvůli sportu přestěhoval. "Mladé talenty tam máme, ale přijdou do puberty a uvidíme, zda pro ně sport zůstane prioritou," dumá inženýr geodézie, který nyní pokračuje ve studiu ekonomiky managementu a s dlouholetou partnerkou Janou už mají naplánovanou i svatbu. "Na sňatek dojde až po paralympiádě, kterou pořádá příští rok Peking. K tomu směřuje moje veškeré cyklistické úsilí, už letos mě ale čeká obhajoba tří světových titulů."
