Článek
V Japonsku znamená judo víc než jen sport. Je filozofií i předmětem školní výuky, zasvěceny jsou mu celé univerzity. Ale když skončila bitva o nejprestižnější titul v kategorii nad 100 kg, zaplněná hala postavená pro olympijské hry v roce 1964 tleskala 28letému pořízkovi z Jihlavy, jenž ve finále udolal domácího oblíbence Hisajošiho Harasawu. „Krásný pocit. Jeden z nejhezčích v kariéře, hned po tom na olympiádě," vykládal Krpálek, jenž do nejvyšší hmotnostní kategorie přešel po triumfu na hrách v Riu.
„Pro mě byl tenhle turnaj fakt obrovská motivace. Být mistrem Evropy i světa ve dvou kategoriích, navíc vyhrát tady v Budokanu," říkal s pokorou k místu, které je pro judisty takřka posvátné. Zvlášť pro Krpálka, který se chce učit od nejlepších, a tak v Japonsku během kariéry absolvoval už přes tři desítky tréninkových kempů a turnajů.
„Od juniorů, když jsem tu byl v sedmnácti bitý od Japonců, jsem si v duchu říkal, že snad jim jednou vrátím, jak jsem tu trpěl. Japonci pro mě vždycky byli velká motivace, předvádí nádherné judo. A když pak porazíte i toho nejlepšího, to je úžasné, kór u něj doma," hřálo Krpálka po finálové šichtě s Harasawou, kterou v prodloužení rozhodla napomínání.
K pocitu dokonalosti mu chybělo jediné, aby na své spanilé jízdě za titulem hodil na tatami francouzské eso a devět let neporaženého Teddyho Rinera.
Francouz se svými starty šetří a šampionát vynechal. Při obou dosavadních soubojích judistických titánů měl ale navrch.
Ten klíčový je však očekáván až letos. Na stejném místě, tedy v Budokanu, jen ve hře bude místo světového zlata to olympijské. „Udělám vše proto, abych i příští rok zakončil nejkrásnějším kovem," slíbil Krpálek, který do olympijské sezony vstoupí díky druhému místu na prosincovém turnaji Masters v Číně na pozici světové jedničky. Pohodu mu komplikovala jen nemoc na konci roku během dovolené v Thajsku.
