Článek
„Nechápu, když si někdo na sebe nechá plácnout něco jen tak,“ říkal před pár dny Štěpán Horváth. Na zádech má vytetován latinsky nápis střelec, znamení, ve kterém se narodil. Na těle má ale i iniciály V. H. „To je Vojtěch Horváth, jméno mého dědečka. Zemřel a já mu nemohl jít na pohřeb, protože jsem byl s boxem mimo republiku…“
„Kérky“ prý boxerům dodávají psychickou energii. „Tetování jsem si navrhoval sám v sedmnácti. Je to čínský drak, temná strana síly,“ líčil Lukáš Viktora. „Viděl jsem obrázek z počítačové hry: bojovníka se sekerou a hned jsem to musel mít,“ vykládal Martin Halaš.
Kvůli obrázkům na kůži mívali boxeři i problémy. „Když jsem bydlel na vesnici, tak na mě pokřikovali: Boxerka, sjetej kriminálník,“ řekl Viktora.
Nepředvádějí se jako manekýni
Halašovi jedno tetování navrhovala přítelkyně Daniela. „Tibetskou modlitbu kolem bicepsu na pravé ruce,“ prozradil. Na té druhé má obrovitého indiána, při jehož vytváření strávil v tetovacím salónu ne zrovna příjemné tři hodiny. „Box přitahuje lidi, kteří jsou trochu narcisti,“ přiznal Viktora. Zda je tetování také zaručený prostředek na balení slečen, ale prozradit nechtěl.
Možná však funguje jako droga. Máte jedno a chcete víc. „Před pár týdny jsem viděl film 300: Bitva u Thermopyl a ten mě nabudil. Možná bych si z něj nějaký motiv ještě nechal udělat,“ tvrdil Halaš. „Ale abych měl na zádech 300 sparťanských bojovníků, tak to zase ne.“
Za pár let může nadšení opadnout, jenže obrazce na kůži zůstanou. „Někomu to vadit může,“ uznával Horváth. „Třeba za čas vymyslí něco, čím by se tetování dalo bezbolestně odstranit,“ přemítal Halaš. „Boxera ale dělá to, jak boxuje, a ne to, jak je pokérovaný. Nikdo z nás se přece do ringu nechodí předvádět jako manekýn,“ říkal Viktora.
