Článek
Čím to, že vás nikdo z mladších snowboardistů nedohání?
Český jezdec většinou skončí svoji konfrontaci na domácí scéně, když se prosadí. Doma jsou hrdinové, což je uspokojí, ale ve světě je úroveň úplně jinde a oni nepostoupí ani ze základního kola. Ano, je to finančně náročné, ale já to dělal tak, že když jsem vyhrával lokální závody, všechny peníze od sponzorů jsem investoval do toho, abych mohl jezdit ven. Pár let jsem byl poslední, ale pak to člověk prolomí.
V polovině března pořádáte v Peci pod Sněžkou akci Snow Jam. Cítíte se pořád ještě víc jako závodník nebo už spíš jako manažer a organizátor?
Momentálně oboje, jsem závodník i podnikatel. Kromě Snow Jamu stavím dva snowparky, jeden na Ještědu, druhý v Kašperských horách. Ještě bych chtěl pak udělat jeden v Krkonoších, aby byla pokrytá tahle tři místa. Mě to baví, vyrábíme překážky. Také pomáhám s rozjezdem nové základny na heliboarding v Rumunsku. Ještě jsem teď v Hradci otevíral počítačový obchod, takže jsem tři dny rubal zdi a přestavoval...
To se tedy opravdu nenudíte. Máte tedy vůbec čas na trénink?
Jezdit jsem byl teď s Markku Koskim a Jakobem Wilhelmssonem z Quiksilver týmu na Kaprunu, kde byl parádní prašánek, skákali jsme skály, nemuseli jsme čekat na kameramany, ani závodní jízdy. Před Vánoci mě ještě čeká big air v Sofii a po Novém roce letím do Číny na závody ve slopestylu, kde jsem nikdy nebyl. Ale letos chci jet méně závodů a spíš se věnovat ježdění v prašanu a naučit se nějaké nové triky, protože když člověk jezdí jen závody, nemá čas se nic nového naučit. Přeci jen první svěťák jsem jel v roce 1993 a od té doby jsem střídal freeriding, skoky a rampu. A já se nechci věnovat jen sbírání bodů do žebříčku, to mě nebaví.
Ale blíží se olympiáda a pokud na ní chcete, budete muset závody objíždět.
To jo, ale třeba právě teď získám větší motivaci do toho šlápnout. Na olympiádu bych to zkusit chtěl, ale není to tak, že bych bez toho nemohl žít. Byl bych rád, kdyby o to usilovali mladší jezdci, předám jim i zkušenosti.
A má někdo z těch mladších na to, aby jel už do Vancouveru?
Moc jich rampu nejezdí, spíš šudlají zábradlí a občas zkusí skok, ale na něm to umí tak pět lidí. Pavel Brůžek má zdravotní problémy, takže už spíš pomáhá, Matěj Novák má asi největší šanci. Talent má i Roman Dlauhý, ale cesta je to nelehká, rampa je technická disciplína a trvá, než se ji člověk naučí správně projíždět.
Na prestižní zámořské X-Games máte šanci se dostat?
Teď ne. Ve freestylu se tam dostat jako evropský jezdec je téměř nemožné. Tam je zhruba dvacet jezdců, z toho maximálně čtyři z Evropy. Musel bych vyhrát nějaké závody v Americe a to je skoro jako vyhrát olympiádu. Jasně, že bych tam chtěl, ale já už si závodů užil dost...
Říkal jste, že se chcete naučit nové triky. Jaké konkrétně?
Chci se naučit, co ještě neumím a toho je pořád dost a připomenout si, co jsem zapomněl. Chce to najezdit na jednom místě třeba dvacet jízd, člověk si vyzkouší kolem 80 triků a když zkusíte různé variace triků, zjistíte, že když ve vzduchu prkno jinak chytnete, hned je z toho jiný trik. Není to tak, že si řeknete: „Teď se naučím tenhle trik.“
Posouvá se snowboarding, co se týče obtížnosti triků, stejným tempem jako ve svých počátcích?
Každý má své triky. Není nutné vyvíjet nový trik, ale spíš jich umět co nejvíc. Možností rotací je spousta, což mění vizuální pohled na trik i jeho obtížnost. Je to nekonečná hra.
Nestává se ze snowboardingu pak krasobruslení v posuzování těch triků?
Vůbec. Spíše ty triky přizpůsobujete terénu, musíte se adaptovat na podmínky. Každý park je jiný. Kdyby se třeba dostal big air na olympiádu, pak by z toho krasobruslení bylo, protože by tam najelo třicet borců a všichni by skákali 1080. Posoudit, kdo byl lepší, by bylo nemožné, tam rozhoduje názor rozhodčích, nemůže to být objektivní, když se hodnotí jeden skok.
Je šance dostat na Snow Jam do Pece i nejlepší světové jezdce? Znáte se s nimi dobře...
Velký problém to není, ale sezóna se všem jezdcům průběžně vyvíjí. A když někomu napadne doma metr sněhu a čeká na takové podmínky několik let, tak klidně zruší všechno a jezdí doma. Takže teď mi všichni můžou potvrdit, že přijedou, ale pak se třeba zraní... Ale jednám s Koskim i ostatními jezdci z Quiksilver týmu.
Do nové sezóny jste vyrazil s novým prknem.
Od loňského února jsem začal testovat úplně nový druh snowboardu, který je hodně zvláštní. Největší rozdíl je v tom, že má prohnutí na druhou stranu, takže když ho dáte na zem, prostřední část je na zemi a špička a patka jsou ve vzduchu. Říkají tomu banán, dělají je i ve žluté barvě. Vymyslela to firma Lib Technologies a funguje to fantasticky, perfektně drží stopu na hraně, člověk se může líp pokládat do zatáček, je to víc takový surfing. S menší námahou je větší pohoda, je to fajn i pro začátečníky, že se hrana nezasekává a nepadají na kolena. Už jiné prkno nechci.
