Článek
Když jste se dozvěděla, že jste nejlepší českou sportovkyní za rok 2007, jaká byla vaše první reakce?
Šok! Byla jsem ohromně překvapená. Něco takového mě vůbec nenapadlo. Jak mi to postupně docházelo, byla jsem vysmátá jako sluníčko a ten nádherný pocit v sobě mám pořád. Víte, když jsem začala závodit, snila jsem, že jednou budu vyhrávat. Vysnila jsem si i start na olympiádě a olympijskou medaili, po které stále toužím a je pro mne velkou motivací. Nikdy mě ale nenapadlo, že bych se stala nejlepší českou sportovkyní roku. I po loňské úspěšné sezóně jsem si moc přála, abych se vešla do pětky nejlepších, ale první... To mě opravdu nenapadlo.
Co pro vás tohle prvenství znamená?
Hrozně moc. Dostat se mezi takové hvězdy českého sportu, jako je Emil Zátopek, jeho manželka Dana, Věra Čáslavská, Jan Železný, Roman Šebrle, Kateřina Neumannová... To je něco úžasného, neumím ten pocit slovy ani pořádně vyjádřit. Prostě je to skvělé, fantastické.
Mrzí vás, že jste nemohla být na sobotním vyhlášení v Praze?
Je mi to strašně líto. Ale z mistrovství Evropy ve víceboji, které bylo v sobotu i v neděli, se nedalo odjet. Loni to bylo možné, protože jsme přiletěli v neděli večer po závodech. Tohle je ale moje první vítězství v této prestižní anketě. Moc si ho cením. O to víc mě mrzí, že jsem nemohla být na pódiu, protože už třeba nikdy nevyhraji...
Vzpomněla jste si v sobotu večer, že v Praze vás právě vyhlašují královnou českého sportu?
Přes den ano, ale v době, kdy se v Praze vyhlašovalo, jsem byla už na pokoji a koncentrovala se na druhý den šampionátu. Rodiče mi snad slavnostní vyhlášení nahráli na video, takže se podívám doma. Z Ruska se vracíme v pondělí odpoledne.
Když se řekne rok 2007, co se vám první vybaví?
Celý rok, který byl po sportovní stránce fantastický. Jela jsem svoje nejlepší závody, vyhrávala na mistrovství světa i Evropy, ve Světovém poháru a překonávala jsem i hranice světových rekordů.
Vyberte jeden top závod...
Pak to bude mistrovství světa v Salt Lake City a závod na pět kilometrů, který jsem vyhrála ve světovém rekordu.
Minulý rok vás ale také bolel...
To máte pravdu. Letní pád pod auto nebyl tak hrozný. Zato ten podzimní karambol na oválu v Calgary, kdy jsem si vážně poranila levé rameno, mohl poznamenat celou sezónu. Měla jsem svým způsobem i štěstí. Kdyby to dopadlo hůř, nestihla bych nejen začátek Světového poháru, ale možná bych začala závodit teprve teď. To by bylo špatné.
Komu byste vy udělila titul Sportovec roku?
To je strašně těžké. Loni několik českých sportovců vybojovalo titul mistra světa, další získali světové a evropské medaile. Neřeknu nejlepšího, ale v mojí medailové trojce by byli Roman Šebrle, Barbora Špotáková a Šárka Záhrobská.
Který výkon českých sportovců vás loni nejvíc zaujal?
To se také obtížně vybírá, ale v létě jsem se snažila maximálně sledovat světový šampionát v atletice. Moc jsem fandila všem našim a hodně jsem prožívala závod Romana Šebrleho. Zpočátku to nevypadalo dobře, ale nakonec skvělým závěrem dokázal, že umí všech deset disciplín a je opravdu nejlepší.
Loni jste vybojovala bronz i na mistrovství Evropy v cyklistické časovce. Může kolo vyhrát nad dlouhými noži?
Tak to v žádném případě! Rychlobruslení je stoprocentní jedničkou. Kolo beru jako letní doplněk přípravy. Trenér Novák ale dospěl k názoru, že bych mohla dobře závodit i na kole. Tak jsem mu vyhověla.
Posloucháte ho na slovo?
V tréninku ano, ale když se mi něco nelíbí, tak jsem občas v opozici. Nakonec ale udělám, co chce on.
Proslavila jste české rychlobruslení i sebe. Jak vás sláva změnila?
Změnilo se to, že se musím zúčastňovat více akcí, větší zájem o mne mají média. Mně osobně ale popularita ani medaile nezměnily, alespoň si to myslím. Nemám potřebu utrácet peníze a už vůbec ne na sebe přitahovat pozornost bulváru.
Jak jste na tom se školou?
Na Gymnáziu v Novém Městě na Moravě mi vycházejí fantasticky vstříc. Mám individuální studijní plán a uzavřený třetí ročník, ale ještě nejméně dva roky mě čekají.
Nepochybně si jako sportovkyně hlídáte svoji váhu. Když ale můžete zhřešit, co si dáte?
Mám ráda sladké, takže když přijedu domů ze závodů nebo z přípravy, maminka mi udělá ovocné knedlíky. Když jsme v Itálii, mohu pizzu klidně každý den.
Co děláte, když si chcete od všeho a od všech odpočinout?
Spím anebo se jdu projít do lesa.
Soustřeďujete se nějak speciálně bezprostředně před závodem?
Před závody bývám nervózní, ale nikam se nezavírám. Naopak jdu mezi lidi, dívám se na ostatní a hlasitě fandím svým kolegům z našeho týmu.
Jaké máte cíle pro tuto sezónu?
Udělám maximum pro obhájení loňských úspěchů a dál se chci zlepšovat.
