Článek
„Přiletěla jsem po roce a čtvrt a viděla jsem toho víc, než tenkrát. Dokonce jsem se svezla i metrem. Jen jsem nepochopila, proč je kolem Národního muzea dálnice,“ kroutila hlavou.
Nadšená byla ze setkání se svými sportovními kolegy, ať již vrstevníky nebo těmi mladšími. „Setkala jsem se s Věrou Růžičkovou, zlatou gymnastkou z olympiády v Londýně 1948, se skokanem do dálky Jardou Fikejzem, diskařem Imrichem Bugárem, skokanem na lyžích Jiřím Raškou a dalšími. Bylo to moc milé. Program mám hodně nabitý. V pátek mě čeká autogramiáda mé knihy Kruhy osudu v Domu knihy Kanzelsberger na Václavském náměstí. A pak zase do Ameriky, ale příště vezmu celou rodinu,“ slíbila paní Fikotová-Conollyová.
Znovu do školy
„Co dělám? Znovu studuji, a to specializaci fyzická zdatnost. Sama také učím. Přednáším na Californské univerzitě o potřebě tělesná výchovy, a o tom, že lidé v šedesáti nemusí být staří, protože jsme stavění asi tak na sto dvacet let. Ale záleží na člověku, když se zanedbá, má zdravotní problémy. Prodávám také v obchodě s horolezeckými potřebami. A hodně sportuji,“ prozradila na sebe bývalá výborná diskařka, basketbalistka, házenkářka a volejbalistka.
Když si vzala amerického kladiváře Harolda Conollyho na Staroměstské radnici, slíbil ji dokonce prezident Zápotocký, že bude dál moci reprezentovat Československo. „Jenže pak mi to nedovolili. Naše sportovce jsem viděla jen na olympiádách, na nichž jsem startovala za USA. Naposledy v Mnichově 1972, kde jsem nesla americkou vlajku,“ zavzpomínala.
„Střelkyně Kateřina Kůrková, která si vzala amerického střelce Emmonse, to má dnes lehčí, může reprezentovat svoji rodnou zemi. Tak je to správné, přeji ji v Pekingu hodně štěstí,“ říkala s úsměvem. K OH v Číně dodala: „Bojkot by nebyl správný, to není řešení. Každá země má svůj Tibet... Naopak účast na olympiádě může pro situaci v Tibetu hodně udělat, protože se Čína víc otevře. Já bych stejně dělala olympiáda jako záležitost celého kontinentu, v každá zemi nějaký sport.“
