Článek
„Praha je nejkrásnější město na světě. Říkali mi to lidi už na letišti v Los Angeles. Musíme si ten klenot opatrovat,“ říkala pěknou češtinou vitální a stále veselá, šarmantní paní. „Přiletěla jsem po roce a čtvrt a viděla jsem toho víc než tenkrát. Dokonce jsem se svezla i metrem. Jen jsem nepochopila, proč je kolem Národního muzea dálnice,“ kroutila hlavou.
Nadšená byla ze setkání se svými sportovními kolegy, ať již vrstevníky nebo těmi mladšími. „Setkala jsem se s Věrou Růžičkovou, zlatou gymnastkou z olympiády 1948 v Londýně, se skokanem do dálky Jardou Fikejzem, diskařem Imrichem Bugárem, skokanem na lyžích Jiřím Raškou a dalšími. Bylo to moc milé. Program mám hodně nabitý. V pátek mě čeká autogramiáda mé knihy Kruhy osudu v Domě knihy Kanzelsberger na Václavském náměstí. A pak zase do Ameriky, ale příště vezmu celou rodinu,“ slíbila paní Fikotová Connollyová.
Československo reprezentovat nemohla
„Co dělám? Znovu studuji, a to specializaci fyzická zdatnost. Sama také učím. Přednáším na Kalifornské univerzitě o potřebě tělesné výchovy, a o tom, že lidé v šedesáti nemusejí být staří, protože jsme stavění asi na 120 let. Ale záleží na člověku. Když se zanedbá, má zdravotní problémy. Prodávám také v obchodě s horolezeckými potřebami. A hodně sportuji,“ prozradila na sebe bývalá výborná diskařka, basketbalistka, házenkářka i volejbalistka.
Když si vzala amerického kladiváře Harolda Connollyho na Staroměstské radnici, slíbil jí dokonce tehdejší prezident Zápotocký, že bude dál moci reprezentovat Československo. „Jenže pak mi to nedovolili. Naše sportovce jsem viděla jen na olympiádách, na nichž jsem startovala za USA. Naposledy v Mnichově 1972, kde jsem nesla americkou vlajku,“ zavzpomínala. „Střelkyně Kůrková, která si vzala amerického střelce Emmonse, to má dnes lehčí, může reprezentovat rodnou zemi. Tak je to správné, přeji jí v Pekingu hodně štěstí,“ říkala s úsměvem.
K OH v Číně, v jejichž souvislosti se čím dál více zdůrazňuje problém porušování lidských práv v této zemi, dodala: „Bojkot by nebyl správný, to není řešení. Každá země má svůj Tibet... Naopak účast na olympiádě může pro situaci v Tibetu hodně udělat, protože se Čína víc otevře. Já bych stejně dělala olympiádu jako záležitost celého kontinentu, v každé zemi nějaký sport.“
