Článek
„Anglie je kolébkou dostihů, to je prostě ta největší inspirace,“ rozplývá se dvaadvacetiletý žokej nad šancí, která se mu naskytla. Na překážkách už tam několik českých jezdců startovalo, ale roviny? To bývala nedosažitelná meta.
V Anglii byl letos už potřetí. V Newmarketu, věhlasném centru, nebyla šance, že by se v dostihu svezl. Ale v Southwellu to přišlo. „Musíte narazit na správné lidi,“ říká a přiznává, že zprvu se necítil jistě. „Ale jinak to je luxus. O žokeje je tam nevídaně postaráno. Přinesete si věci v kufru a málem vás tam oblékají, je krásné tam být.“
Užíval si i atmosféru. „Záleží na počasí. Když je ošklivě, jsou lidi doma u televize. Zažil jsem tam dostihy s 20 diváky. Ale i narvané závodiště, že se nemůžou vejít.“ Nebere to vše jako předzvěst ještě výraznějšího otevření si dveří do dostihového světa? „Superžokej nejsem. Budu se ale snažit se tam vrátit na zimu,“ říká skromně.
Týdny už rodák z Chrudimska zase zařezává v Mimoni u trenéra Neuberga. „Ale dostanu se i za přítelkyní,“ připomíná partnerství s Ingrid Koplíkovou. „Jsme takový ideální pár,“ usmívá se Janáček. Přítelkyně z dostihové rodiny jde v jeho stopách. Alespoň co se týče úspěchů. „Ale teď se dává dohromady po zranění,“ říká Janáček. Letošní cíle? „Zkusit překonat pana Smolíka,“ připomíná spolumajitele rekordu. Loni jeho skoro 20 let staré maximum – 48 triumfů – vyrovnal. Propásl však šanci ho předčít. „Bude to o formě koní i důvěře trenérů,“ je mu jasné.
