Hlavní obsah

Jaroš: V horách strach mám, ale na dálnici D1 se cítím ještě ohroženější

Osm osmitisícových vrcholů už má na kontě horolezec Radek Jaroš. Český dobrodruh během května rozšířil svou sbírku o výstup na nepálské obry Dhaulágiri a Makalu a nejen o své poslední expedici, kterou absolvoval spolu se Zdeňkem Hrubým, diskutoval ve čtvrtek při on-line chatu se čtenáři Sport.cz.

Foto: www.radekjaros.cz

Radek Jaroš

Článek

Jaroš se poprvé podíval na vrchol osmitisícovky přesně před deseti lety, kdy bez použití kyslíku zdolal nejvyšší horu světa Mount Everest (8850 m). O čtyři roky později vystoupil na Kančendžengu (8598 m) a v roce 2003 stál na vrcholu Broad Peaku (8049 m). V roce 2004 si nejprve „vyběhl“ s mistrem světa v běhu na lyžích Martinem Koukalem Čo Oju (8201 m) a ještě v tomtéž roce zdolal alpským stylem Šiša Pangmu (8046 m). V roce 2005 přidal do sbírky vrchol Nanga Parbatu (8126 m).

Na další přírůstek do osmitisícového klubu Jaroš čekal tři roky, kdy zdolal zmiňovanou Dhaulágiri a Makalu. O Dhaulágiri se pokoušel neúspěšně v roce 2006, kdy se kvůli vyčerpání obrátil 200 výškových metrů pod vrcholem. Zatím největší úsilí věnoval Jaroš druhé nejvyšší hoře naší planety K2. Na nejtěžší osmitisícovku zkoušel vylézt už čtyřikrát, hora jej však ani jednou na vrchol nepustila. Naposled loni musel Jaroš předčasně opustit základní tábor, když mu kámen rozdrtil prst na ruce.

Jaroš se netají, že by rád sbírku osmitisícových vrcholů zkompletoval. Svému cíli ale nehodlá podřídit vše. "Neberu to jako závod. Může to být do dvou let, ale klidně taky do deseti. Bude záležet na zdraví, na penězích. Chci lézt i ve středních horách a na skalkách," má jasno.

Při zatím poslední expedici čeští horolezci organizovali dvě záchranné akce a přímo se setkali se smrtí. Hodně čtenářů se proto zajímalo o bezpečnost a pocity strachu při působení v Himálajích. "Ale tolik průserů jako ve Vysokých Tatrách jsem v Himálajích ještě zdaleka nezažil. Při mé první zimní návštěvě Tater netrvalo ani hodinu než jsem asistoval u záchranky, kde přežil ze šesti jen jeden člověk," líčil Jaroš. "Strach samozřejmě mám, ale na dálnici D1 se cítím ještě ohroženější," dodal dobrodruh z Nového Města na Moravě.

I proto jej zcela nelákají nové, extrémní cesty. "Uvidíme, nikdy neříkej nikdy. U těchhle cest a hor je ale mimo jiné ten problém, že na prvovýstup člověk potřebuje tu horu už nějakým způsobem znát. Mít zkušenosti s počasím v oblasti, lavinovým nebezpečím atd. Shodou okolností na Nanga Parbatu jsem původně plánovali výstup novou cestou, ale právě počasí nás tenkrát vrátilo. Stejně tak letos na Dhaulágiri jsme plánovali velice těžké cesty, ale podmínky to prostě nedovolily. A možná jsem už na to příliš rozumnej a starej," prohlásil se smíchem Jaroš.

Reklama