Hlavní obsah

Ježek se bude prát na OH bez vytržené stoličky

Miloš JeriePrávo

Ani v nejrůžovějším snu se mu loni nezdálo o Pekingu. Pak ale Jaromír Ježek při světových pohárech judistů v Birminghamu a Vídni zametl se všemi soupeři a mohl se začít těšit na olympiádu.

Článek

„Ale stoprocentní jistotu jsem neměl. Bál jsem se, abych nedopadl jako před Atlantou Petr Jákl. Tomu nakonec utekla o bod,“ nejásal předem královéhradecký rodák, který začínal v sedmi letech u tamního trenérského matadora Reného Srdínka. Definitivní razítko na olympijský start získal 5. místem na dubnovém ME.

Jenže si představoval, že na prvním vrcholu sezóny v Lisabonu skončí výš. Do cesty v kategorii do 73 kg se mu ale ve 2. kole postavil protřelý Maďar Akos Braun a zlaté plány mu zhatil. „I když jsem nejel v úžasné formě, chtěl jsem vyhrát. Po výsledcích v poháru jsem byl sebevědomý,“ vracel se k nesplněnému přání na portugalském tatami. „Ale Lisabon mi dal před olympiádou víc než běžný trénink,“ spatřoval nakonec v umístění na Evropě borec Sokola Vršovice pozitivum.

Černou můrou není ani letitá bídná bilance

Olympijského novice nervozita prý v Pekingu předem neporazí. Černou můrou se mu prý nestane ani letitá bídná bilance reprezentačních předchůdců, kteří na OH většinou vyhořeli už v prvním kole. „Kdybych tam dopadl podobně, moc by mě to štvalo. Hlavně kvůli trenérům Kasíkovi a Bláhové i dalším lidem, co se o mě starají. Rozhodovat bude víc věcí: los, rozhodčí, jak se vyspím, jestli bude svítit sluníčko, nebo pršet…“

Poslední medaile pro české judo putovala z olympiády v roce 1980 a patří do sbírky Vladimíra Kocmana. V té době Jaromír ještě nebyl na světě. „Ale o tom bronzu vím. Před zkouškou na páté kiu jsem se musel naučit i něco z historie,“ přiznal student pražské fakulty tělesné výchovy a sportu.

Teď bude mít podobně jako Pavel Petřikov, který s ním vytvoří v české výpravě judistickou minienklávu, příležitost osmadvacetiletý medailový půst ukončit. „Kdyby mi to v Pekingu zacinkalo, nezlobil bych se. Hry se konají jen jednou za čtyři roky a kdo ví, jestli se na ně ještě někdy dostanu,“ zamyslel se mladík, který si nedávno preventivně nechal vytrhnout stoličku, protože by mu v Pekingu mohla na cestě za vysněným úspěchem ztrpčit život.

Reklama

Související témata: